Výstava se také snaží poskytnout cenné úhly pohledu na důležité aspekty, bez nichž se neobejde žádná zdravá demokracie – bez dodržování dohodnutých pravidel a politicky angažované společnosti. Věnuje se i dalším relevantním otázkám, které jsou kontroverzní a testují naše demokratické hodnoty, jako je vztah občanů a institucí, úloha hromadných sdělovacích prostředků při poskytování jasných a spolehlivých informací, vymezení státní moci vůči soukromým životům občanů, migrace a přeshraniční styk.

Některé důležité proudy v současném umění se kriticky zamýšlejí nad společenskou a politickou realitou moderního světa, často se špetkou ironie, sarkasmu, skepse nebo hořkosti. Díla mnoha umělců 20. a 21. století se vyznačují silným intelektuálním a etickým přesahem a v některých případech demonstrují politickou angažovanost autora.

Umění často ukazuje všední věci v novém světle a obrací pozornost na věci, kterých si v každodenním životě často vůbec nevšimneme. Odhaluje nepohodlnou pravdu, vznáší etické otázky nebo upozorňuje na historické souvislosti. Má varovat, ukazovat cestu, zábavnou formou komentovat a vybízet k přemýšlení.

Umění je mocným komunikačním prostředkem a upozorňuje na různé problémy. Umožňuje totiž vyjadřovat se bohatšími prostředky než psané nebo mluvené slovo. Umění dokáže mobilizovat a propojovat. Je zdrojem nových myšlenek a nápadů a může dát podnět k občanskému dialogu, diskuzím o důležitých společenských tématech a prolomit polarizaci společnosti, kterou vyvolávají některá témata.

V současném uměleckém prostředí se objevují směry jako artivismus, angažované umění, komunitní či ekologické umění, které umění chápou jako zbraň a nástroj k vyjádření protestu a k upozornění na politické otázky a problémy, o nichž je možné vést demokratickou diskuzi.

Umění se tak stává prostředkem komunikace a politickým nástrojem k transformaci společnosti, který se neomezuje na akademické prostředí a muzejní sály, nýbrž oslovuje mnohem širší publikum. Tato ambice stála u zrodu několika uměleckých avantgardních směrů 20. století, jako byl například dadaismus, surrealismus nebo později konceptuální umění, které své cíle naplňovaly různými technikami a postupy.

Slovo „demokracie“ si do svého názvu zvolilo jen málo uměleckých skupin a hnutí. Jednou z takových výjimek bylo umělecké uskupení „Umělci pro demokracii“, které se zformovalo v roce 1974 „s jasným a důrazným cílem: vyjádřit solidaritu s mezinárodními politickými zápasy. Jeho experimentální výtvarné postupy neměly být uměleckými inovacemi, ale měly se také stát alternativními metodami pro vyjádření politických myšlenek a deklaraci politických stanovisek. (…) Umělci pro demokracii solidaritu povýšili na politický akt.“

Neměli bychom zapomínat na to, že výtvarná díla na této výstavě, stejně jako mnohá další, která se nacházejí ve sbírkách a na výstavách po celé Evropě, vznikla především díky tomu, že demokratická společnost jednotlivcům umožňuje různými způsoby svobodně vyjadřovat své názory a myšlenky. Jednou z možností je umělecké sebevyjádření, které je spojené s rozvojem racionálního a kritického myšlení. Totéž ostatně říká i Evropský parlament: 

„Podpora kulturní rozmanitosti v Evropě a povědomí o společných kořenech se zakládá na svobodě uměleckého projevu, na schopnostech a dovednostech umělců a kulturních subjektů a na existenci prosperujících a odolných kulturních a kreativních odvětví ve veřejné i soukromé sféře a na jejich schopnosti tvořit, inovovat, produkovat a distribuovat svá díla pro široké a rozmanité evropské publikum.“

„Vzhledem k tomu, že Evropa představuje nesmírné bohatství kulturní, společenské, jazykové a náboženské rozmanitosti; vzhledem k tomu, že v této souvislosti mají pro budoucnost Evropy zásadní význam společné hodnoty, jako je svoboda, sociální spravedlnost, rovnost a zákaz diskriminace, demokracie, lidská práva, právní stát, tolerance a solidarita, které stmelují naše společnosti; (…) [Evropský parlament] zdůrazňuje bohatý přínos evropské umělecké produkce ke kulturní rozmanitosti a úlohu, kterou tudíž sehrává při šíření hodnot Evropské unie a vedení evropských občanů k rozvoji kritického myšlení (…)“.