6. Demokracie a proměny měst
Skupina bulharských umělců vytvořila jednotný soubor děl, v nichž přináší kritický a varovný pohled na to, jak se začlenění Bulharska do Evropské unie odráží v životě jeho obyvatel.
Fotografie Motif I (State Machine) od Nadeždy Oleg Ljachové, je součástí projektu Globally and on a Long-term Basis the Situation is Positive (2007-2009). Projekt tvoří několik krátkých videozáznamů z ulic Sofie, z nichž jsou některé záběry („motivů“) vytištěny na plátně.
Námětem snímků jsou excesy urbanistického rozvoje a státní zásahy do územních plánů velkoměst. Buldozery, stojící vedle sebe v horizontálních řadách jako armáda mimozemšťanů v primitivní videohře, symbolizují masovou a překotnou výstavbu, která vypukla v Bulharsku po jeho vstupu do Evropské unie.
“„S přistoupením k EU dne 1. ledna 2007 získalo Bulharsko status plnoprávného člena Unie,“, komentuje své dílo Ljachová. „A tedy i možnost zapojit se do všech „zvláštních“, „regionálních“, „inovativních“, „přeshraničních“ a „multikulturních“ projektů zaměřených na uplatňování „norem EU“ a využít „širokou škálu příležitostí“, které EU nabízí. (…) Objevili se tedy podnikaví investoři, kteří zajistili vybavení a pracovníky ze všech možných oborů. Začala intenzivní výstavba. Ulice se otřásaly rachotem stavebních strojů. Zelené trávníky vystřídal železobeton. Za ohlušujícího dunění strojů, uprostřed bláta a oblaků prachu, budují nadšení lidé a jejich moderní stroje denně naši evropskou budoucnost.“”.
Jako idealistický protipól ke kriticky skeptickému pohledu Ljachové lze vnímat idylický plakát polského ilustrátora a malíře Rafała Olbińského. Ženská postava ztělesňující Evropu, evokující pitoreskní modely italských renesančních umělců, na něm klidně spí uprostřed bukolické krajiny, ale ve snech jí před očima vyvstávají typické polské domy.
Poklidnou vizi radosti ze života ve městě znázornuje na své malbě An Afternoon at Burggarten #2 (2007) Vasilena Gankovska Ztvárnila na ní skupinu mladých lidí, kteří si užívají bezstarostného odpoledne ve vídeňském parku Burggarten.
Zatímco hlavním námětem díla Oleg Ljachové je budování nového města, dvojice autorů Missirkov a Bogdanov se ve svém díle Weekend 2126. The Valchevs (2008) vrací k institucionální architektuře komunistické éry. Na jedné ze svých fotografií zachycují Památník Bulharské komunistické strany na hoře Buzludža (1981). Ten je v současnosti vnímán jako pozoruhodný monumentální relikt, jehož futuristický vzhled dodnes působí jak vystřižený ze sci-fi románu.
Tato budova připomínající ufo (jakýsi retrofuturistický létající talíř ve stylu brutalismu) tvoří pozadí imaginární krajině, v níž se v popředí pohybuje rodina oblečená ve folklórním stylu.
„Autoři díla „Weekend 2126 – The Valchevs“ (2008) zachycují rodinu Valčevovu, jak se ve slunném nedělním odpoledni prochází na svazích hory Buzludža“, napsala kritika k tomuto dílu. „Poté, co vesmírná loď rodiny přistála na vrcholku hory uprostřed této liduprázdné krajiny, se někteří z rodiny s jistou dávkou apatie věnují hudbě. Jasné je pouze jedno: tato scéna se odehrává v budoucnosti. Navzdory tomu, že odkazuje na minulost, kterou jako by si aktéři scény znovu vybavovali, a na něco nového, co si z poloviny pamatují. A to i bez ohledu na jejich prapodivné oblečení připomínající středověké kostýmy s etnickými prvky, haleny v africkém stylu dashiki a hudební nástroje evokující jakýsi dávno zapomenutý folklór, který je však součástí popkultury. Dílo Missirkova a Bogdanova nabízí úhel pohledu, jakým se budou lidé na horu Buzludža možná dívat o několik generací později.“