1. Evropská unie. Projekt budování Evropy. Demokracie a její pravidla hry
Prohlídku výstavy na téma demokracie zahájíme několika díly, která se inspirují právě evropským projektem.
John VASSAR HOUSE: Parlamento Europeo, 1979 – On display in visitors’ area, Strasbourg
Françoise Scheinová vytvořila na konci osmdesátých let sérii reliéfních panelů, které formálně odkazují na prostorové modely urbanistických plánů moderních velkoměst nebo na mapy dopravní infrastruktury (linek metra, železničních tratí, hlavních silničních tahů a leteckých tras). Její dílo Ideoglyphe Européen (1988) je tvořeno labyrintem cest, které se vzájemně křižují nad kovovou deskou, kterou nechala záměrně zkorodovat. V síti klikatících se silnic blikají elektrické žárovky, které mají na mapě našeho kontinentu představovat hlavní města EU. V horní části panelu Scheinová umístila vedle sebe několik hodinových ciferníků, které mají být přesně seřízeny podle časových pásem jako výraz vzájemného pochopení a nalezené shody mezi zeměmi. Jak sama říká, „seřízené hodiny jsou výsledkem dohody, konsenzu“..
„V tomto “abstraktním díle jsem zpracovala téma budování Evropy,“ komentuje své dílo Scheinová v roce 1997, kdy jej zakoupil Evropský parlament pro dekoraci svých prostor. . „Dva roky před pádem Berlínské zdi jsem zobrazila hranice kontinentu, v němž panuje čilý pohyb. Mé dílo tak bylo jakousi předzvěstí událostí, které změnily uspořádání Evropy, tak jak vyšla z druhé světové války. Tuto plastiku jsem vytvořila poté, co jsem se po deseti letech vrátila z New Yorku. Dlouhá nepřítomnost a odcizení mi umožnily získat potřebný odstup a pochopit, že mezi všemi evropskými zeměmi existuje pouto, které vytvořil jeden národ: Evropané“.
Scheinová dále vysvětluje, že Ideoglyphe byl prvním ze série velkoformátových prací, které vytvořila od roku 1989. V jejím mezinárodním projektu urbánního umění, který realizovala ve stanicích metra několika evropských metropolí, se objevuje jeden základní motiv: síť, která má vyjadřovat úzký vztah mezi informovaností a demokracií.
Dalším emblematickým dílem je plastika European Parliament (1979), která se zabývá klíčovou funkcí Evropského parlamentu jako motoru evropské parlamentní demokracie. Jejím autorem je John Vassar House, který vytvořil objekt připomínající obrovský kompas, astroláb nebo složitý navigační přístroj, jenž má symbolizovat konkrétní milník v realizaci evropského projektu:
„Dílo Parlamento europeo připomíná evropské volby v roce 1979 a okamžik, kdy se chystalo přistoupit několik evropských zemí. Tehdejší členské země jsem pojal jako klíny, které tvoří pevný kruh, k němuž jsou připraveni se připojit noví členové“..
House kromě toho do tvaru plastiky zakomponoval výrazný odkaz na rozdělení moci v Evropském společenství:„Malý laminovaný kruh, který se otáčí kolem své osy se třemi čepy, symbolizuje nelegislativní pravomoci Rady, Komise a Soudu“..
V roce 1979 se umělec nechat inspirovat principy Evropského společenství k vytvoření fascinujícího rotujícího mechanismu, který se podobá imaginárnímu kompasu nebo hodinám usazeným v dynamickém sklonu na podstavci. Rotační pohyb má evokovat kroky koordinované jeho tehdejšími členskými státy spolu se zeměmi, které měly ke Společenství přistoupit v dohledné době.
House o svém díle říká, že je “„vizuální připomínkou zásadního dějinného mezníku, jímž bylo konání prvních všeobecných voleb do Evropského parlamentu“, a dodává: „Klíny tvořící kruh představují devět členských zemí. Různou velikost klínů jsem zvolil na základě volební síly každé země. Vnější část klínů vyjadřuje jedinečný charakter zemí, zatímco vnitřní obvod symbolizuje jejich spojení do jednoho celku: Evropského parlamentu. Tři pohyby proti směru hodinových ručiček na vnitřním obvodu představují Francii s Německem, Benelux s Itálií a Dánsko s Velkou Británií podle chronologického vývoje nedávné evropské spolupráce. Řecko čeká, až se bude moci ke kruhu připojit. Piedestal symbolizuje voliče a je tvořen různými politickými proudy, z nichž vychází složení Parlamentu. Tyto proudy se spojují a vytvářejí kinetickou energii potřebnou k činnosti Evropského parlamentu. ”.
Obraz Hémicycle Strasbourg z roku (1987), jehož autorem je John Goudie Lynch symbolizuje legislativní moc Evropského společenství. Obraz s téměř dokumentární přesností zachycuje zasedací sál Evropského parlamentu ve Štrasburku během plenárního zasedání v roce 1987, kterému právě předsedá Pieter Dankert. Lynch při své práci zřejmě vycházel z dobové fotografie.
Nedaleko vchodu do druhé hlavní zasedací místnosti Parlamentu, velkého bruselského jednacího sálu, bylo nainstalováno monumentální dílo Confluences (1989),belgického sochaře Oliviera Strebelleho. Jedná se o jedno z jeho technicky nejtroufalejších děl, které zdánlivě popírá zákony gravitace. Strebelle umístil v atriu Spaakovy budovy mohutný ocelový strom, z jehož válcovitého kmene vybíhají četné svazky rour, které se setkávají, rozvětvují a jemně pohupují. Tato přírodou inspirovaná instalace ve volném prostoru je metaforou pro místo setkávání v duchu přátelství a porozumění, o nějž musí evropské národy usilovat, pokud si přejí udržet plodné vztahy a pokračovat ve společném díle.