7. Demokratizace umění
V následujících dílech se obzvláště výrazně projevuje formální začlenění umění do každodenního života, do hlavních aktuálních témat a společenských otázek, jako je vztah mezi kulturou a trhem, migrace nebo rodina.
Jedním z nejúčinnějších, nejdiskutabilnějších, ale i nejuznávanějších výrazových prostředků politicko-společenské angažovanosti umění je v současné době graffiti. Právě o tuto techniku, kombinovanou s technikou tachismu, se opírá Jaan Elken ve své malbě Knock, Knock Knocking On Heaven’s Door (2007). Grafitti Elkena zlákalo poté, co ve své tvorbě prošel obdobím hyperrealismu. Jako s alternativním kulturním fenoménem městských ulic se s ním často setkával v době, kdy žil v tallinnské čtvrti Lasnamäe a na cestě do svého ateliéru musel dlouho putovat domy pomalovanými různými městskými symboly.
Medicine cabinet (1992) Joepa van Lieshouta je kovová skříňka neutrálně šedé barvy a zcela běžného vzhledu. Jde o odlitek průmyslově vyrobeného kusu, o příklad nenápadného a konceptuálního uměleckého objektu, do něhož se umělec evidentně nesnaží promítnout své autorství ani svou osobnost. Po otevření lékárničky se toto pojetí nicméně už nejeví tak jednoznačně, neboť ve spodní části dvířek je velkým písmem vyrytý umělcův podpis.
V roce 1995 založil Van Lieshout vlastní umělecký kolektiv, který nese jeho jméno – Atelier Van Lieshout. Skupina používá postupy, které mají zpochybnit mýtus “uměleckého génia”. Ve snaze vytvářet užitečné a přitom nápadité umění, kterému by nechyběl humor a jež by sloužilo společnosti, postupuje Van Lieshoutova skupina multidisciplinárně, vytváří díla na pomezí umění, designu a architektury, a experimentuje tak s tenkou hranicí mezi uměleckou tvorbou a masovou výrobou funkčních objektů.
Produkce a spotřeba potravin, které potravinářský průmysl a marketing přetavily ve standardizované produkty a reklamní ikony. Takový je ústřední motiv Marka Blaža a jeho pocty Andymu Warholovi. Blažo v ní explicitně odkazuje na cyklus 32 plechovek polévky Campbell, který tento americký umělec vytvořil roku 1962 a jenž je dnes považován za klíčový milník ve vývoji pop-artu. Ve svém díle Warhol 1 (2007) zabalil Blažo plechovku polévky do antického sloupořadí jako do svrchní všeobjímající vrstvy evokující starověk a klasické umění, a nastínil tak jakési propojení mezi klasickou a masovou kulturou.
Maltská výtvarnice Ruth Bianco se ve své umělecké činnosti zaměřuje mj. na téma migrace a jejího hlubokého dopadu na rodiny a společnost. K jejím projektům patří např. Connecting geographies nebo Tidal dialogues and transit zones, v nichž usiluje o rozvoj umělecké činnosti založené na výzkumu a zkoumá téma území a pohybu přes hranice.
Její polyptych Lines of migration (2020-2021) má jednoznačnou spojitost s uměním protestu (art contestataire) nebo se street artem, jak ukazuje výmluvné použití techniky koláže, komunikačních účinků symbolů nebo lakonických písemných vzkazů. Sama autorka podtrhla, že řemeslné zpracování a hmatový vjem hrají v jejím konceptu důležitou úlohu – dílo totiž vzniklo v době koronavirové pandemie, kdy byly omezeny sociální interakce a svět byl nucen uchýlit se ke kontaktům na dálku. Edith Karlsonová zkoumá ve své plastice Family (2019) rodinné vazby, ovšem z neobvyklého úhlu pohledu. Karlsonová často pracuje s postavami připomínajícími nestvůry nebo zvířata, k nimž ji inspirují vyhynulé druhy nebo středověká fantaskní ikonografie, kterou později oživil svět fantastické literatury a filmu. Její plastiky jsou někdy označovány jako „bajky“, zejména pokud umělkyně svým zvířatům nebo postavám propůjčuje lidské vlastnosti nebo prvky lidského chování, aby se kriticky vyjádřila k soudobé společnosti.