Marko Blažo se narodil v roce 1972 v Košicích. Studoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Košicích (1987–1991) a poté se zapsal na Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě (1991–1998). Během tohoto období se úspěšně účastnil programů v zahraničí, a to na École Nationale des Beaux-Arts v Dijonu v roce 1993 a na Slippery Rock University v Pensylvánii v roce 1994. Během této rozsáhlé akademické přípravy si Blažo osvojil různé techniky, jako je malba, kresba, grafický design, fotografie a výroba 3D objektů.
Na slovenskou uměleckou scénu vstoupil Blažo v 90. letech minulého století. Jeho první díla tvořily umělecké instalace založené na obyčejných či nevýrazných předmětech – například žvýkačce nebo dětských papírových puzzlích – ve snaze narušit očekávání diváka. Součástí tohoto raného období byla také papírová ztvárnění slavných architektonických děl. Z obou přístupů vznikl společný prvek: použití paradoxu a absurdity, které umožňovaly nový pohled na již existující objekty. Tato zásada byla od té doby zakotvena v jeho tvorbě.
Soubor Blažových děl obsahuje množství opakujících se motivů ze všech období historie (umění): žiletka, konzerva (s odkazem na Andyho Warhola a obecněji pop art), klasická architektura, Afrodité, odkazy na Leonarda da Vinciho, Giorgie de Chirica, Reného Magritta nebo Velká vlna Kacušika Hokusaiho. Blažovu fantazii totiž inspirovala umělecká díla, která obdivoval. Jeho vlastní podtextová tvorba se pak vyznačovala postmoderními vlastnostmi, protože každá narážka byla nově interpretována a mnoha způsoby obměňována. Soustavné srovnávání nadčasových motivů (klasická architektura a umění) s mnohem dobovějšími nebo současnými obrazy vyvolává zajímavou, i když obtížně zodpověditelnou otázku: jsou obrazy pop artu nebo současné motivy, kterými se zabýval, stejně kulturně významné jako jejich starší protějšky? Zdá se, že Blažo se snažil vytvořit nový věk klasicismu, nový panteon obrazů a vlivů, které jsou (dnes) nadčasové.
Pro svá pozdější díla použil digitální tisk, což je paradoxní volba, kterou se zdánlivě distancuje od jinak osobní produkce.
Blažovo hravé dílo plné odkazů mu umožnilo brzy ve své generaci vyniknout. V roce 1999 se podílel na kolektivní akci Slovak Art for Free benátského bienále a v témže roce získal slovenské čestné uznání za postup do finále soutěže Tonal ´99 v Trnavě (Slovensko). K dalším oceněním patří: Cena Oskára Čepana, Bratislava (2001); Cena poroty na 1. Bienále latinsko- americké grafiky v roce 2005 ve španělském Cáceres; vítězství v 16. ročníku soutěže současné slovenské grafiky (2005); vítězství v Artslant Award, Los Angeles, USA (2006); Cena rektora Akademie výtvarných umění Jana Matejka v Krakově (Polsko); Mezinárodní trienále grafiky, Krakow, (2012); finále Strabag Award, Vídeň (2009 a 2010).
Od roku 2004 se Blažo dělil o své zkušenosti a vize jako učitel na Fakultě umění Technické univerzity v Košicích.
První komplexní monografickou výstavou Blažova díla byla výstava TICHO A POKOJ v Nitranské státní galerii v roce 2013.
