End of Public Road III

Sochař Dan Wolgers studoval na Konsthögskolan (1980–1985), než se nakonec o deset let později stal na téže škole vyučujícím. Wolgers je umělec s (meta)kritickým vztahem k umělecké scéně a trhu s uměním, který dává průchod svému rozhořčení nevyzpytatelným a poetickým humorem, čímž se řadí do tradice dadaistických umělců a technik. Wolgers je někdy kontroverzní umělec pohybující se na nesprávné straně zákona (v roce 1993 v souvislosti s výstavou, které měl se zúčastnit, si Wolgers „vypůjčil“ lavice z umělecké síně Liljevalch, které později prodal na aukci, a následně mu byla uložena pokuta a byl odsouzen za přestupek). Sochařova činnost je v konečném důsledku v tom, jak vzniká a koho dokáže oslovit, velmi lidská. Cyklus End of Public Road (Konec veřejné silnice) (celkem pět děl) shrnuje komunální ambice jeho tvorby. Tyto dopravní značky jsou totiž v jeho rodném Švédsku, kde většina silnic je veřejných, poměrně vzácné. Dokumentováním toho, kde tyto veřejné prostory „končí“, divákovi připomíná všechny silnice, které jsou společné.