Dan Wolgers se narodil v roce 1955 ve Stockholmu. Studoval na Královském institutu umění (Kungliga Konsthögskolan) ve Stockholmu (1980–1985), Grundskolan för konstnärlig utbildning ve Stockholmu (1978–1979) a Nyckelviksskolan v Lidingö (1977–1978). Později sdílel své poznatky s budoucími generacemi švédských umělců jako lektor na Královské švédské akademii výtvarných umění (Kungliga Akademien för de fria konsterna, 1995–1998) a na Akademii umění, řemesel a designu (Konstfack, 1993–1995) ve Stockholmu.
Wolgers je nechvalně známou postavou současného švédského koncepčního umění. I když je slavný, není příliš oblíbený, protože většina veřejnosti ho považuje za ztělesnění elitářských excesů současného uměleckého světa. Umělec si však takovouto image záměrně vypěstoval.
V roce 1991 pověřil reklamní agenturu, aby „jeho jménem“ uspořádala výstavu. Na její přípravě se však nijak nepodílel a poprvé ji uviděl až jako návštěvník vernisáže. V roce 1992 zašel ještě dále, když dostal zakázku na nový design pro švédský telefonní seznam. Jediné jméno a telefonní číslo, které aktualizovaný telefonní seznam obsahoval, bylo jeho vlastní. Poté údajně přijímal mnoho rozhořčených hovorů. K poslednímu incidentu došlo o několik měsíců později, když Wolgers namísto toho, aby vytvořil dílo pro skupinovou výstavu, k níž byl přizván, několik děl ukradl, stejně jako některé předměty z místa konání, jako například lavičky, které pak prodal ve Stockholmské aukční síni. Wolgersovým jediným příspěvkem k této výstavě byla plaketa s jeho jménem. Za tento přestupek byl postaven před soud a shledán vinným v absurdním procesu, jehož konečný verdikt, stále zapečetěný v původní obálce, prodal norskému sběrateli.
Ačkoli jeho nepopiratelně jedinečný smysl pro humor neocení každý, je oporou jeho tvorby a umělci pomohl vytvořit si vlastní jméno na současné scéně. Pro Wolgerse představuje umění spíše sociální a mechanický nástroj než produkci. Snad proto se jeho pozdější tvorba vyvíjela směrem k dílům založeným na strojích, což dále prohlubuje reflexi o produktivitě a očekávaných výsledcích, jež se umělec snažil po celou svou kariéru rozvracet. Ať už ve stroji nebo v umění, Wolgers se rozhodl být zrezivělým kolečkem.
První výstavy (v 80. letech) zahrnují: Galerie Aronowitsch, Stockholm; Anders Tornberg Gallery, Lund; Galleri Lars Bohman, Stockholm; Galleri Riis, Oslo, Norsko a Stockholm; Arnstedt & Kullgren, Östra Karup; Galleri Magnus Karlsson, Stockholm; Bohman-Knäpper, Stockholm.
Mezi jeho nedávné samostatné výstavy patří: A-O/Nattfiskare, Bohman-Knäpper, Stockholm (2017); EJ funktionstestad, (spolu s Jockumem Nordströmem), Karlskrona konsthall (2016); Egentligheter (spolu s Lenou Anderssonovou), Spritmuseum, Stockholm (2016); En verklighet (drömd), Market Art Fair, Liljevalchs, Stockholm (2015); I olivlunden/In the Olive Grove, Galleri Magnus Karlsson, Stockholm (2014); En metautställning, Galleri Magnus Karlsson, Stockholm (2013); En annan sorts sammanfattning, Ateljén, Konstakademien, Stockholm (2013); De Profundis, Galleri Riis, Stockholm (2013); Det stängda paradisets portar, Galleri Riis, Stockholm and Oslo (2011); Varbergs konsthall, Varberg (2010); Galerie Aronowitsch, Stockholm (2010); Krognoshuset, Lund (2010); Sturehof, Stockholm (2010).
Wolgers měl dvě významné retrospektivní výstavy, v Liljevalchs Art Hall ve Stockholmu (2001) a ve stockholmském Spritmuseum (2016).
Wolgers žije a tvoří ve Stockholmu.
