Alekos Fassianos se narodil v roce 1935 v Athénách. Umělcův styl odráží intelektuální vliv jeho matky, vášnivé filoložky, která svého syna povzbuzovala, aby se již od velmi raného věku zajímal o starořeckou kulturu a francouzštinu. Podnícen touto obohacující výchovou Fassianos navštěvoval Athénskou konzervatoř, kde studoval hru na housle, a současně se v letech 1956–1960 vzdělával jako malíř na Škole výtvarných umění u Yiánnise Móralise. V roce 1960 se tento frankofil přestěhoval do Paříže, aby si prohloubil vzdělání. Studoval zde techniku litografie na École nationale supérieure des Beaux-Arts.
V Paříži se stýkal s intelektuálními osobnostmi té doby a stal se samostatnou tvůrčí silou. Jeho obrazy komentovali a hodnotili lidé jako Louis Aragon a Jean-Marie Drot, intenzivně se věnoval divadlu. Fassianos vytvářel scénografie pro renomované instituce a rozvíjel soukromější projekt stínového divadla, který byl nakonec v roce 1983 uveden v Centre Georges-Pompidou. Souběžně s tím vydal řadu prestižních knih, o které dnes mají velký zájem sběratelé. To, že Fassianose francouzské hlavní město přijalo, bylo zpečetěno a ilustrováno množstvím přehlídek a výstav pořádaných v Paříži.
Fassianosovu tvorbu silně podporovaly také jeho rodné Athény, v jejichž ulicích je k vidění několik jeho výtvorů. Jedno dílo složené ze dvou monumentálních nástěnných maleb, Mythe de mon quartier, zdobí stanici metra Metaxourgeio, obrovská freska je ústředním prvkem vstupní haly hotelu Electra Metropolis, socha stojí také před vchodem do kostela svaté Ireny. V letech 1990–1995 Fassianos spolupracoval s architektem Kyriakosem Krokosem na přestavbě budovy ze 70. let v centru města na hybridní obytný a kulturní prostor, který se stal Fassianosovým muzeem.
Ve Fassianosově tvorbě se projevuje jeho fascinace vlastním kulturním dědictvím z dětství. Jeho malby jsou plné archaických motivů. Postavy jsou ploché, dvojrozměrné a většinou zobrazené z profilu – jako by pocházely ze starověké amfory nebo vázy a byly přeneseny do tohoto nového uměleckého prostředí. Starověká estetika je zdůrazněna tím, že malíř běžně používá obrysy ve světlejších barvách (žlutá, oranžová a bílá), které vyvolávají dojem, že byly vyryty do hlíny nebo terakoty. Vedle těchto profilů nalézáme kouzelné netvory, spoustu ptactva a rozlehlé, éterické krajiny. Všechny tyto prvky vytvářejí moderní mýtus, který definuje Fassianosovu malbu – nezbytný únik z vězení reality.
Jeho dílo procestovalo celý svět, zastavilo se v Athénách, Paříži, Londýně, Ženevě, Dubaji, Rusku, Tokiu, New Yorku, São Paulu, Stockholmu, Malmö, Benátkách, Berlíně a Melbourne. V roce 2009 byl Fassianos jmenován čestným členem ruské Akademie výtvarných umění, ale nejvíce ocenění nasbíral v průběhu let ve svém druhém domově, ve Francii. V roce 1985 získal Řád umění a literatury v kategorii Chevalier des Arts et Lettres. Následující rok získal ocenění v hodnosti Officier des Arts et Lettres. V roce 2013 mu byl udělen Řád čestné legie ve stupni Officier de la légion d’honneur. A konečně v roce 2020 byl jmenován Commandeur de l’ordre des Arts et Lettres.
Alekos Fassianos zemřel v lednu 2022.
