David Austen se narodil v roce 1960 v Harlow v Essexu. Jako student Austen navštěvoval Maidstone College of Art (v Kentu v letech 1978–1981) a Royal College of Art (v Londýně v letech 1982–1985) a byl stipendistou v oboru kreslení na Wimbledon School of Art (v letech 2004–2005) a v programu Stanleyho Pickera na Kingston University v roce 2009. Tato pestrá akademická dráha se odráží v mnohostranných prostředcích uměleckého vyjádření, z nichž se skládá celý soubor jeho děl, ať už je vytvořil jako malíř, sochař, grafik nebo filmař.
Jako malíř se zaměřuje na lněné plátno, jemnou práci s barvou a kvašové experimenty na papírovém povrchu, ale vytváří rovněž lepty, jež vycházejí z jeho kreslířských zkušeností. V oblasti sochařství instaluje objekty tvořící kulisy surreálných scénářů, které připomínají literaturu 19. století, neboť ztvárňují sladkobolný, psychosexuální svět obývaný podivnými, nešťastně zamilovanými postavami. Jako filmař vkládá své umělecké schopnosti do tvorby obrázkových scénářů (storyboard), což patrně vysvětluje jeho úspěch v kinematografických kruzích. Jeho první film Smoking Moon se promítal v Camden Arts Centre a v Britském filmovém institutu. Avšak dialog mezi jeho postupy může být vícestranný, jak dokazuje jeho druhý filmový počin s názvem Crackers, který vznikl na zakázku v rámci souborné retrospektivní výstavy jeho díla v Milton Keynes Gallery v roce 2007 a následně byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu a v uměleckém centru Institute of Contemporary Arts v Londýně.
Chronologický přehled Austenova díla prozrazuje rozsah jeho neustále se prolínajících uměleckých zájmů. Například v roce 2009 uspořádal v Ingleby Gallery smostatnou výstavu nazvanou My love I have been digging up my own bones in the garden again. V té době byl zároveň stipendistou v programu Stanleyho Pickera na Kingston University a také napsal a zrežíroval svůj první dlouhometrážní film End of Love, který byl nakonec v následujícím roce uveden společně s jeho samostatnou výstavou Smoke Town v galerii Modern Art Oxford. Tento vzájemně se podporující systém protínajících se vášní od té doby dává jeho tvůrčímu procesu strukturu, a to zčásti díky tematickému jádru, které spojuje všechny tyto prostředky vyjádření dohromady; tím jsou umělcovy jemné, místy hravé autoreference a intertextualita. Ať už jde o text, část obrazu, symbol, film, nebo fotografii, Austen zkoumá emocionální stavy, cenu a provázanost lidských vztahů. Jeho temné, ale také roztomilé obrazy nás nutí se zastavit, na okamžik se zamyslet a rozjímat.
