Andrés Nagel se narodil v San Sebastiánu v roce 1947. Původně vystudoval architekturu (diplom získal v roce 1972), ale poté se zaměřil na umění, kde se vzdělával jako samouk. Experimentoval jako malíř, sochař a rytec a stal se jedním z mezinárodně nejuznávanějších současných baskických autorů.
Navzdory eklektickým zálibám vycházejícím z neustálé touhy cestovat a objevovat je společným bodem jeho malby, sochařských děl a rytin figurace (nebo postmoderní figurace, jak ji někteří označují). Tuto tendenci můžeme chápat jako reakci vymezující se proti abstraktnímu či neformálnímu stylu převládajícímu v 60. a 70. letech minulého století.
Tematicky se Nagel zabývá většinou sociálními otázkami s určitým sarkasmem a neuctivostí, které připomínají novou madridskou figuraci, a zároveň jej ovlivňují pop art (barvy a městská tematika), surrealismus (šokující a humorný přístup) a arte povera (používání jednoduchých materiálů a odpadu). Některá jeho díla vyvolala polemiku právě kvůli nedostatku úcty: dne 20. listopadu 1975, kdy zemřel Franco, musela být jedna z Nagelových soch odstraněna z vitríny a v roce 1982 představil v madridském Muzeu dějin další kontroverzní dílo, které někteří zavrhl, ale přesto zůstalo vystaveno.
V roce 1972 začal experimentovat s rytectvím jako člen skupiny Grupo Quince, která zahrnovala také díla jiných baskických umělců v oblasti provokující figurace. V této skupině potkal Eduarda Chillidu, který trvale ovlivnil jeho tvorbu.
Poprvé začal vystavovat v roce 1968 v San Sebastiánu. V roce 1974 zahájil svou první výstavu v galerii Iolas-Velasco ve španělském hlavním městě a v témže roce vystavoval v galerii Luzaro v Bilbau. Své grafické dílo začal vystavovat v roce 1979, poprvé v La Ciudadele v Pamploně.
Také v oblasti sochařství vyvolává jeho dílo kontroverze a debatu. Některá Nagelova díla jsou instalována ve veřejných prostorách po celém světě. V roce 1987 umělec umístil velkou ocelovou sochu na náměstí v Barceloně. V roce 1991 mu byla zadána socha pro muzeum pod širým nebem Hakone v Japonsku. V roce 2001 byla jeho socha vystavena v zahradách historického Palais Royal v Paříži u příležitosti výstavy 50 let španělského sochařství a později byla umístěna v parku Retiro v Madridu. V roce 2003 odhalil Nagel na náměstí v biskajské obci Amorebieta-Echano osmimetrovou bronzovou sochu, lidově přezdívanou La patata (brambor). Kvůli tomuto dílu došlo k dlouhému sporu s místní radou, která se snažila odstranit ji s odvoláním na důvody územního plánování. Nagel, který je neochvějným obráncem duševního vlastnictví, se domníval, že přemístění by památku oslabilo.
K posledním samostatným výstavám Nagela patří výstavy v galerii 3 Punts v Barceloně (2004), galerii Marlborough v Madridu (2003 – grafické dílo), v Zornotza Aretoa v Amorebietě ve Španělsku (2003), v galerii Tasende v La Jolle v Kalifornii (2002), v galerii Colón XVI v Bilbau (2002), v galerii Moisés Pérez de Albéniz v Pamploně (2002), v galerii Antonia Puyó v Zaragoze (2002 – fotografie), v galerii Mácula v Santa Cruz de Tenerife (2002) a v galerii San Carlo v Miláně (2001).
