Angus Fairhurst se narodil v roce 1966 v Kentu. Vystudoval Canterbury Art College (1985–1986) a Goldsmiths College (1989), kde potkal svého vrstevníka a celoživotního přítele Damiena Hirsta. Pro Fairhurstovu tvorbu je typický svébytný absurdní humor, technická všestrannost a zvláštní náklonnost ke gorilám v podobě plastik.
Coby nenápadný člen – do té míry, že se o něm mluví jako o „zapomenutém“ – původně vzdorného hnutí Young British Artists (YBA) byl Fairhurst přesto vlivným hlasem současného umění, a to spolu se svými blízkými přáteli a častými spolupracovníky, jimiž byli nejen zmíněný Hirst, ale také Sarah Lucasová, Gary Hume, Julian Opie a Tracey Eminová. Přestože byla tato generace smělá a bez respektu, vážila si předchozích průkopníků, jako byli Michael Craig-Martin a Francis Bacon.
V roce 1988, krátce před dokončením studia, Fairhurst uspořádal výstavu studentských prací. Tato výstava je nyní považována za předchůdce průlomové výstavy hnutí YBA Freeze, která se konala o pár měsíců později a které se Fairhurst také účastnil. Okamžitě následoval národní i mezinárodní zájem.
Nepatrně stranou záře reflektorů si Fairhurst vyvinul jedinečný a konzistentní jazyk, v němž využíval komiku a různé formy zkreslení, aby vzbudil zájem diváka a sám sobě umožnil být kritický (ke společnosti, politice a konzumnímu životnímu stylu), aniž by dával kázání. Pomocí postavy gorily Fairhurst možná personifikuje – nebo alespoň zpochybňuje – sám sebe: kontrast mezi silným zvířetem a jeho vlastní křehkou stavbou těla tomuto umělci vždy připadal zábavný. Arzenál jeho technických postupů, který zpočátku zahrnoval malbu a sochařství, se rozrostl o video, fotografii a konceptuální performance.
V roce 2008 si Fairhurst v poslední den své třetí samostatné výstavy pořádané v londýnské galerii Sadie Coles HQ bohužel vzal život, a to po desetihodinové jízdě vlakem do skotské vesnice Bridge of Orchy. Smrt se v katalogu motivů hnutí YBA opakovala často – od Hirstova využívání mrtvých zvířat až po klaustrofobní vyplněné prostory Rachel Whitereadové. Nicméně odchod jednoho z členů měl na tuto generaci dusivý účinek, a kritici mají tendenci pokládat Fairhurstovu sebevraždu za konec „bezstarostné“ éry hnutí YBA.
