Árpád Szenes se narodil v Budapešti v roce 1897. Vyrůstal v privilegovaném prostředí umělců a intelektuálů, v němž měl mnoho možností seznámit se s uměním v mnoha podobách (hudba, divadlo, sochařství, malba) a s jeho tvůrci. Ve svém umění následně z těchto počátků čerpal a obecně se jimi inspiroval. I poté, co byl jako mladý muž odveden do armády, pokračoval spolu se svým přítelem Borosem-Biermanem v kreslení. Onemocněl však tuberkulózou a byl předčasně propuštěn z vojenské služby. Od roku 1918 byl zapsán na budapešťské Svobodné akademii, kde studoval pod Ripplem-Rónaim, umělcem s četnými prestižními vazbami v pařížské avantgardě (Henri Matisse, Aristide Maillol, Albert Marquet, Pierre Bonnard, Édouard Vuillard), který mladším umělcům zprostředkovával průlomové objevy této klíčové generace. Po roce 1924 postrádal Szenes motivaci, cestoval po Evropě (Berlín, Mnichov, Florencie, Řím a nakonec Paříž) a využíval svých cest ke shromažďování inspirativních zážitků umožňujících následný umělecký růst.

V roce 1928 ve francouzském hlavním městě navštěvoval l’Académie de la Grande Chaumière jako svobodný student. V Paříži se Szenes setkal se svou budoucí ženou Helenou Vieira da Silva, s níž později tvořil jeden z nejslavnějších uměleckých párů moderního umění. O dva roky později se stali manželi. Nejprve žili v „la Villa des Camélias“, kde měli za sousedy Julese Pascina, Edgarda Varèseho a Kokoschku. V roce 1931 se přestěhovali do „Atelieru 17“ a spřátelili se se surrealistickými malíři Juanem Miroem a Maxem Ernstem. V tomto období Szenes vysřídal několik atelierů a většinou napodoboval styl moderních mistrů.

V roce 1939 se pár přestěhoval do Lisabonu. V hlavním městě Portugalska v roce 1940 Szenes poprvé vystavoval svá původní díla. Stejně jako v Paříži se i tam pár obklopil místními intelektuály, aby mohl rozvíjet svou vlastní práci, jak následně učinili i v Brazílii, když se tam později ve 40. letech přestěhovali. Do roku 1944 jejich původní studio přilákalo více než 200 studentů, což je donutilo otevřít druhé studio v Riu. Po zbytek desetiletí uspořádal pár četné výstavy v Severní a Latinské Americe (muzeum umění Ria de Janeira, MoMA v New Yorku, Art Institute v Chicagu, Art Museum v Cincinnati). Po tomto úspěšném pobytu v zámoří se v roce 1947 pár vrátil do Paříže.

Tento návrat rovněž vedl k formálnímu posunu, konkrétně vytvořením série Banquet. Od roku 1949 se tato díla vystavovala v celé Evropě i mimo ni, např. v Galerii Jeanne Bucher v Paříži, v Musée cantonal de Lausanne a v Kunsthausu v Curychu, v Miláně a Kodani, na bienále v Sao Paulu a v Guggenheimově muzeu v New Yorku.

Pozdější cesta přes Portugalsko a Španělsko v roce 1958 inspirovala rozvoj krajinných motivů a používání zemitých nebo námořních barev a počínaje rokem 1960 postupný vývoj toho, čemu se říká „svislé rozšíření horizontu“. S tímto posunem začal Szenes pracovat ve větším měřítku a s velkými formáty. V roce 1972 proběhla ve francouzských národních muzeích komplexní retrospektiva Szenesova díla.

Umělec zemřel v roce 1985. Na jeho počest byla v Lisabonu založena nadace, které byla svěřena část jeho tvorby.