Bentemarie Kjeldbæková se narodila v roce 1952 v Harlevu. Tato absolventka Kodaňské školy umění a řemesel (1969–1974), Ny Carlsberg Glyptotek a Královské dánské umělecké akademie (1976–1982) nesdílela témata s generací Mladých divokých, s níž současně vstoupila na uměleckou scénu. To dodalo jejímu dílu osobnější dotek.
Ačkoli je její přístup k malbě zakotven ve snadno dohledatelné tradici, je to přístup spočívající v navracení, přehodnocování a v konečném důsledku opětovném vytváření. Kromě její záliby v řemeslné práci, která jí umožňuje manipulovat jak s materiály, tak s historií, se zdá, že její tvůrčí produkci významně ovlivnily četné cesty do Španělska. Z Pyrenejského poloostrova totiž přiváží živé barvy a dramatická témata, jako jsou vyobrazení trhů, tanečnic flamenka nebo dokonce býčích zápasů. Všechny tyto scény jí umožňují předvést své technické know-how a přetavit své objekty pomocí práce s liniemi, barevné kompozice, osvětlení a celkové dynamiky.
Samotná umělkyně nám tento evidentní vliv přibližuje: „Navštívila jsem Španělsko a Portugalsko, abych si vytvořila náčrty a vybrala jednoduchou a konkrétní barevnou stupnici. Nejvíce mě fascinují kontrastní barvy, tedy červená/zelená, žlutá/fialová, modrá/oranžová. Tyto barvy se navzájem burcují, ale zároveň na sítnici vytvářejí šedou, takže se i tlumí. Tento dvojitý efekt používám také v barvách motivů. Španělská trhovkyně s rybami: jsou tu oba. Dvorní dáma a princezna na Velazquezově obraze „Dvroní dámy“ („Las meninas“), který je vystaven v muzeu Prado v Madridu. Škádlící se postavy Joana Miróa, boty s vysokými podpatky Salvadora Dalího, býčí hlava, která se na vás dívá, hlavní a vedlejší postavy, dvě barvy, dvě postavy. Než najdete tu správnou základní kompozici v podobě postav umístěných vodorovně nebo svisle, v kruhu, oblouku či diagonálně, je zapotřebí mnoho náčrtů. K malbě používám pouze přirozené barevné pigmenty, které si sama ředím francouzským terpentýnem a smrkovou pryskyřicí. Maluji na ručně tkaná belgická plátna, která si připravuji nanesením mnoha tenkých vrstev lepidla na kůži a titanové běloby. Odolné plátno vyžaduje ručně vyrobené napínací rámy, protože se během práce natahuje. Miluji staré malířské techniky, které vidím u velkých děl vystavených v muzeích.“
