Berit Heggenhougen-Jensenová se narodila v roce 1956 v Kodani. Navštěvovala Královskou dánskou akademii výtvarných umění (1978–1983 a 1989–1990) a École des Hautes Études en Sciences Sociales v Paříži (1999–2004). Na uměleckou scénu vstoupila v klíčovém okamžiku změny směřování.
Jako aktivní členka průkopnické generace se Heggenhougen-Jensenová dostala na současnou dánskou uměleckou scénu v roce 1982 skupinovou výstavou The Knife on the Head, která se nyní spojuje se založením dánského hnutí „Mladí divocí“, inspirovaného o několik let starším stejnojmenným německým hnutím.
V rámci této neortodoxní koncepční školy, ze které vzešla, si Heggenhougen-Jensenová vytvořila vlastní místo díky zvládnutí ironického odstupu, který působí jako mocná forma osvobození. Její tvorba je celkově jednotná, avšak této jednoty je dosaženo především zdůrazněním příbuznosti a symbiózy, které chybí.
Do jejího díla v průběhu let pronikaly různé motivy a témata. V 80. letech 20. století propůjčila kultura původních obyvatel Severní Ameriky své jasné barvy hledání materiálnosti. Po těchto postavách následovaly idylické krajiny. Nadčasový žánr krajiny se znovu objevuje v 90. letech, ačkoli tajuplnější a podivně symbolický.
V poslední době se ztvárnění dostalo i méně hmatatelnému prvku: nevědomí. Konkrétně, a podle vlastních slov umělkyně, „výpověď nevědomí a jeho místo v tom, co nazýváme demokracií; z historického, etymologického a sociálního hlediska, ale i kulturně a politicky“. Tato potřeba vyplývá z velmi prostého postřehu: o vědomí toho víme mnoho, avšak o jeho protějšku mnohem méně. Je nevědomí úmyslně přehlíženo či odsouváno stranou? Právě na tyto otázky hledá Berit Heggenhougen-Jensenová odpověď.
