Brigitte Kowanzová se narodila v roce 1957 ve Vídni. V letech 1975 až 1980 studovala na Vysoké škole užitého umění ve Vídni. Od roku 1997 až do své smrti v roce 2022 zde zastávala pozici profesorky.
Objev jejích uměleckých preferencí a následné rozvinutí vlastního jedinečného stylu přišly krátce po ukončení studia. Od začátku své praxe se Kowanzová soustředila na zkoumání prostoru a světla. V 80. letech je zkoumala pomocí nanášení fosforeskujících a fluorescenčních pigmentů na papír a pomocí techniky sítotisku (ve spolupráci s Franzem Grafem). V polovině 80. let z touhy po větší materiálnosti (a tedy prostorovosti) začala používat lahve jako nádoby na světlo v podobě lamp a fluorescenční barvu. Zjednodušená složitost.
Kowanzová se neomezovala na používání světla jako materiálu, ale zkoumala ho jako samostatný předmět. Rychlost světla je například číselně zdokumentována v různých instalacích a nástěnných dílech. Tento matematický přístup se doplňuje s jejím zájmem o jazyk, díky kterému se zabývala jazykem a písmem a jeho překladem do kódů Morseovy abecedy (založená na jednoduchých kombinacích teček a čárek), programovacích jazykú a binárního kódu, to všechno jsou nástroje a vesmíry, které zkoumala.
V poslední době se v díle Kowanzové stávala stále důležitější průhlednost a odraz, a to prostřednictvím využívání skleněných zrcadel. Důsledkem bylo rozmanité překrývání virtuálního a skutečného v jejích trojrozměrných objektech. Vzájemné odrážení světla, jazyka a zrcadla (Rainer Fuchs) vytváří hybridní prostory, jejichž hranice se v jednu chvíli zdají být jasně definované, ale v další chvíli se ztrácí. Reálný prostor a virtuální odraz se navzájem prolínají, hranice mezi uměleckým dílem a pozorovatelem splývají.
Mezi její významné pozdní výstavy patří kromě mnoha jiných: 2020, Lost under the Surface, Museum Haus Konstruktiv, Curych, Švýcarsko, 2019, Matter of Reflection, Häusler Contemporary, Curych, Švýcarsko, 2019, Sichtlinien des Möglichen, Galerie der DG, Mnichov, Německo, 2018, Deutscher Lichtkunstpreis, Kunstmuseum Celle, Německo, 2017, Rakouský pavilon (s Erwinem Wurmem), 57. Biennale di Venezia, Itálie, 2017, Codes and Cables, Häusler Contemporary, Mnichov, Německo, 2016, Keep at it, Häusler Contemporary, Lustenau, Rakousko, 2015, Die Wiederkehr des endlos veränderten Selben, ArtBox im MQ Haupthof, Vídeň, Rakousko, 2014, Dots and Dashes, Häusler Contemporary, Curych, Švýcarsko, 2014, Spaces of Flow, Fernwärme Foyer – Wien Energie, Vídeň, Rakousko, 2013, Transmissions (mit Mariano Sardon), Bryce Wolkowitz Gallery, New York, USA, 2012, In light of light, Galerie im Taxispalais, Innsbruck, Rakousko, 2012, What Next, Häusler Contemporary, Mnichov, Německo, 2011, Borusan Contemporary, Istanbul, Turecko, 2011, Studio d’Arte Contemporanea Pino Casagrande, Řím, Itálie, 2011, Bryce Wolkowitz Gallery, New York, USA, 2011, Galerie im Taxispalais, Innsbruck, Rakousko, 2010, Now I See: Sprache des Lichts, mumok, Vídeň, Rakousko.
Během své kariéry získala Kowanzová cenu Káhirského bienále (2019), Cenu German Light Art (2018), Niederösterreichischer Kulturpreis – čestná cena (2015), Velkou státní cenu Rakouska za vizuální umění (2009), Rakouskou uměleckou cenu pro vizuální umění (1996), Cenu města Vídně za vizuální umění (1991), Cenu Otty Mauera (1989).
Kowanzová zemřela v roce 2022.
