Carey Clarke se narodil v roce 1936 v Donegalu. Jako student evropského umění nejvyšší úrovně Clarke putoval ze St Andrew’s College v Dublinu na National College of Art and Design (1954–1959), dále prohloubil svou odbornou přípravu na Mezinárodní letní škole na Akademii výtvarného umění v Salcburku (1969), ve Florencii (1976–1977) a na Slade School of Fine Art v Londýně (1991).
Jeho nashromážděné znalosti a dovednosti ho přirozeně směřovaly k výuce. Dlouho pracovně působil na National College of Art and Design v letech 1959 až 1995 (práci na plný úvazek získal v roce 1968). Tato úctyhodná doba výuky však nebyla zcela bez překážek. Studenti toužící po novinkách totiž rychle zpochybňovali jeho náklonnost ke klasickému umění a namítali, že tento sklon vede k zadušení nových postupů a svobody projevu. Okolo Clarkeovy postavy a umění vznikla hluboká propast stavící tradici proti avantgardě, kvůli které se jeho pozice a úloha staly velmi kontroverzními.
Navzdory kritice si své pozice udržel, konkrétně na National College of Art and Design, kde i nadále prosazoval tradičnější přístup k pozorovatelské kresbě a malbě a i nadále ovlivňoval postavy následující generace více se přiklánějící k tradici, jako byli Mick O’Dea, Joe Dunne, Maeve McCarthyová a James Hanley.
Po umělecké stránce Clarke proslul svými krajinomalbami, interiéry a zátišími, ale je rovněž schopným portrétistou, který zachytil řadu politiků, akademiků a jiných pozoruhodných osobností své doby. Tento malíř, který se vyznačuje zručnou technikou, vyniká v práci s olejovými barvami, temperami a akvarelem, což částečně vysvětluje nálepku akademika a tradicionalisty.
Clarke, kterého oceňuje a chválí kritika i jeho vrstevníci, patří k předním postavám tradičního malířství v Irsku.
