Carol Ramaová se narodila v roce 1918 v Turíně. Byla samoukem, osvojila si a přivlastnila si každý námět, který se jí líbil, často zjednodušeným a intuitivním způsobem pro své vlastní terapeutické účely. Hlavním z nich byl ženský akt. Přestože neměla formální vzdělání, rychle se spřátelila s některými z nejznámějších osobností své doby, jako byli Felice Casorati, Albino Galvano, Italo Calvino, Massimo Mila, Carlo Mollino, Gualtiero Passani a Corrado Levi.
Její akvarely nahých žen, někdy zobrazených s amputovanými končetinami nebo na invalidním vozíku, vyjadřovaly neskrývanou erotiku. Doplňovaly je další antropomorfizované prvky, neboť její díla byla zabydlena zvířaty, ortopedickými protézami, zubními protézami, botami a částmi těla, včetně penisů, rukou, nohou a jazyků. Umělkyně se tak snažila vyjádřit své úzkosti a fantazie a zároveň se vyrovnávala s traumatem ze sebevraždy svého otce a psychiatrického onemocnění, které následně postihlo její matku. Následovalo abstraktní období, kdy její malbu silně ovlivňovala témata z dobového kontextu, jako byla válka ve Vietnamu, studená válka nebo nemoc šílených krav.
Její vůbec první samostatná výstava v galerii Faber v Turíně v roce 1945 byla kvůli citlivosti témat uzavřena a její díla byla zabavena úřady. Nějakou dobu trvalo, než se její dílo dostalo na běžné výstavy. Klíčovou roli v tomto ohledu sehrálo několik osobností, například Lea Vergineová, která v 80. letech pomohla zajistit větší viditelnost jejích starších děl. V roce 1985 uspořádala její první soubornou výstavu na nádvoří milánské katedrály. Brzy se jí dostalo mezinárodního uznání. Její první výstava ve Spojených státech se uskutečnila v Esso Gallery v New Yorku v roce 1997, uspořádali ji Filippo Fossati a Jennifer Baconová. Pozornost mezinárodní veřejnosti si získaly veřejné výstavy, zejména její vlastní výstavní sál na 45. Benátském bienále v roce 1993, kolektivní výstava Inside the Visible v roce 1996 v Institutu moderního umění v Bostonu (a následně ve Washingtonu a Perthu) a její souborná výstava v muzeu Stedelijk v Amsterdamu v roce 1998. Toto období završilo udělení Zlatého lva za celou kariéru na 50. Benátském bienále v roce 2003.
V roce 2004 proběhla velká souborná výstava v Nadaci Sandretto Re Rebaudengo v Turíně, později zopakovaná v Muzeu moderního a současného umění v Trentu a Roveretu a v Baltském centru současného umění v Gatesheadu ve Velké Británii. Rozsáhlé retrospektivy uspořádalo v letech 2004 také Městské muzeum v Ulmu v Německu a v roce 2005 galerie Taxispalais v Innsbrucku.
Od té doby se uskutečnily další významné výstavy, například: La Passione secondo Carol Rama, Městská galerie moderního a současného umění GAM, Turín (2017), Carol Rama – Lei, Lui, Loro, Centrum Exhibiting and Moving Arts (EXMA), Cagliari, a Muzeum současného umění MACC, Calasetta (2016), La passion selon Carol Rama, pařížské Muzeum moderního umění (2015), Il garbo è tutto. Segni e carte di Carol Rama, Městská galerie moderního a současného umění GAM, Turín (2014–2015), La passion selon Carol Rama, Muzeum moderního umění MACBA, Barcelona (2014–2015), Di quadro in quadro, opere 1937–2003, galerie Carlina, Turín (2013) a Carol Rama, Spazio Anche Più Che Tempo, galerie Isabella Bortolozzi, Berlin (2012).
Carol Ramaová zemřela v roce 2015.
