Charles Delporte se narodil v Marcinelle v roce 1928. Jeho rodokmen je plný věhlasných postav z belgické historie, například jeho bratr Jacques Viesvil je básníkem, bratr Paul Louka zpěvákem a autorem písní a jeho bratranec Yan Delporte ilustrátorem, kterého nejvíce proslavila práce v oblasti komiksu.
Po umělecké stránce patřil Delporte mezi poslední belgické fantaskní surrealisty. Tento vzděláním učitel (vyučoval na l’Ecole Normale de Morlanwelz) poté, co navštěvoval dílnu jednoho z nejváženějších sochařů ve své zemi, Victora Rousseaua, se rozhodl věnovat se naplno umění. Nejprve začal se sochařstvím (1947), ale záhy následovalo i malířství, pro které byl Delporte stejně zapálený. Umělecký kritik Jean Pigeon byl prvním, kdo uvěřil Delportovu talentu a oslavil jej v roce 1952 ve svých novinách Le Rappel.
Tento umělec se zamýšlel nad svou praxí a profesní dráhou a svou vlastní tvorbu řadil do tří odlišných období: genetického (období, kdy upřednostňuje vejčité, embryonální tvary), geofyzického (období inspirované vědou a matematikou) a nukleárního (období inspirované pohybem elektronů). Někteří historici umění rozlišují ještě čtvrté „rimbaudovské“ období – vyznačující se malbou prsty – krátce po smrti Delportova otce. Ambiciózní Delporte svou tvorbu neúnavně propagoval a usiloval o monumentální veřejné projekty navzdory tomu, že jeho umění vyvolalo řadu kontroverzí, a někdy je dokonce ničeno.
Většina jeho monumentálních plastik (Chantre de la Liberté – známá pod názvem Trois Coqs – a Regard de Lumière) byla umístěna v jeho městě Charleroi a v přilehlém regionu.
Mezi významné pocty Delportovi patří dočasné muzeum zřízené na jeho počest v Damme v letech 1990 až 2013 a jeho jmenování rytířem řádu svatého Sylvestra papežem Janem Pavlem II. Ve Vatikánu byl přijat papežem Pavlem VI již dříve, aby předal svůj obraz Le Suaire, který je tam vystaven dodnes.
Vedle své tvorby plastik Delporte také nahrál několik hudebních alb, která vycházela z jeho poezie. Ballade du souvenir, Hommage à Picasso (1985), Delporte chante Verlaine (1986) a Au cœur de Charleroi (2005).
Delporte zemřel v roce 2012.
