Chronis Botsoglou se narodil v roce 1941 v Soluni. Od útlého věku se vzdělával u Sarafianose, který byl jeho soukromým učitelem, a v letech 1960–1965 studoval na Athénské škole výtvarných umění (ASFA), kde získal stipendium v ateliéru Yannise Moralise. V roce 1970 odjel Botsoglou do Paříže, kde díky dvouletému stipendiu pokračoval ve studiu na École nationale supérieure des Beaux-Arts.
První výstavu v athénském Centru pro technologické aplikace (K.T.E. showroom) uspořádal ještě za studií, v roce 1964. Jeho díla z této doby zobrazují každodenní průmyslové předměty (telefony, toalety, knihovny) jako symboly života moderního jedince a zkoumají pocit odcizení, který s ním souvisí. Stejně jako mnoho jiných mladých umělců našel Botsoglou sebejistotu a rozhodnost ve sdružování s dalšími začínajícími umělci v různých skupinách a seskupeních, jako byla „Umělecká skupina A“ (1960–1967), „Centrum vizuálního umění“ (1974–1976) a „Skupina pro komunikaci a vzdělávání v umění“ (1976–1981). Když se prosadil, založil také hnutí „Noví řečtí realisté“ (1971–1973). V roce 1989 byl zvolen profesorem na ASFA, kde také v letech 2001–2005 zastával funkci rektora a vyučoval zde až do roku 2008.
Po roce 1960 se těžiště Botsoglouovy tvorby přesunulo explicitněji k figuře, umělcovu tělu a k tělům lidí kolem něho. Antropomorfická figura jakožto nadčasové téma je zkoumána jako metafora lidského údělu, její kůže je plátnem, na kterém život zaznamenává životní pouť. Tato reflexe, obecně antropocentrická, ale také autobiografická, se mezi roky 1993 a 2000 transformovala do podoby série s názvem Nekyia (s odkazem na jedenáctou knihu Odyssey), ve které Botsoglou zkoumá své vzpomínky na významné lidi v jeho životě, kteří již zemřeli, prostřednictvím jejich vyobrazení.
Podle autorova vlastního vyjádření jsou jeho témata diktována potřebou zkoumat vztahy, explicitní i implicitní, ve snaze o sebepoznání – jde o hledání, které podle něj vede k chmurnějším úvahám pramenícím z vědomí sebe sama: osamělost, strach a smrt.
Tyto bohaté umělecké úvahy se v průběhu let představily na řadě výstav včetně několika retrospektiv: v Městské galerii umění na Rhodu (1986), v centru Vafopouleio v Soluni (1991), v Galerii kykladského umění v Ermupoli na ostrově Syros (2008) a v Národním muzeu současného umění v Athénách (2010). V roce 2009 vyšla o Botsoglouovi monografie. Vydal také několik knih: Imerologia Taxidia (Deník z cest) v roce 1994, Pseudodokimia (Pseudoeseje) v roce 2000 a To Chroma tis Spoudis (Barva studia) v roce 2005, která obsahovala jeho spisy o umění. V roce 1998 vydal své básně ve sbírce s názvem Spoudi sto Mavro (Studie černé).
Botsoglou v současnosti žije a pracuje v Athénách.
