Emilio Tadini se narodil v roce 1927 v Miláně. Ačkoli byl Tadini uznáván i jako umělec, vystudoval literaturu na Katolické univerzitě Nejsvětějšího Srdce v Miláně.
Právě psaním se Tadini začal v roce 1947 prosazovat, když spolupracoval s časopisem Il Politecnico, pro který vydal knihu La passione secondo Matteo. Tadiniho vášeň pro psaní a publikování nikdy nepolevila. V letech 1963 až 1993 vydal čtyři romány a jeden svazek poezie. V roce 1992 začal psát o umění a literatuře pro deník Corriere della Sera. V roce 1997 se stal hlavním autorem a moderátorem pořadu Contesto na Tele+. V letech 2000–2001 spolupracoval mimo jiné na kulturních pořadech švýcarsko-italské televizní stanice RSI a s italskou televizní stanicí Rai. V tomto období také připravil pro různá italská nakladatelství překlady významných děl literatury 19. a 20. století, včetně Stendhala, Pounda, Eliota, Célina a Faulknera.
Za svou spisovatelskou činnost získal několik významných ocenění: v roce 1987 obdržel literární cenu Campiello za román La lunga notte a v roce 1993 národní cenu Rhegium Julii za román La tempesta. Tento román také získal v roce 1994 cenu Bergamo a poté ho uvedlo milánské divadlo Teatro Franco Parenti.
Vedle své kritické a literární tvorby se Tadini od konce 50. let začal věnovat malířství. Jeho malířská tvorba se vyvíjela v několika cyklech. Ovlivnili ho angličtí popoví umělci (jmenovitě Peter Blake, David Hockney a Allen Jones) a malířství de Chirica a Picassa, které ho inspirovalo stále rafinovanějšími tóny a snovými figurami. Fauvističtější a barevnější vlivy čerpal blíže k domovu, například u Valeria Adamiho.
Tadiniho první samostatná výstava se konala v Galleria del Cavallino v Benátkách v roce 1961, následovala skupinová výstava s Mariem Schifanem, Valeriem Adamim a Lucio Del Pezzem v nově otevřeném Studiu Marconi v Miláně v roce 1965. V letech 1978 a 1982 byl pozván na Benátské bienále. Rotonda della Besana v Miláně uspořádala v roce 1986 velkou samostatnou výstavu jeho prací. Od podzimu 1995 do léta 1996 se konaly velké Tadiniho retrospektivní výstavy v muzeích ve Stralsundu, Bochumi a Darmstadtu.
V roce 2001 byla uspořádána jeho vůbec poslední retrospektiva v Palazzo Reale v Miláně. Následujícího roku Emilio Tadini zemřel, jeho dílo však nikdy neztratilo na aktuálnosti. V roce 2004 uspořádala nadace Corriere della Sera na jeho počest v Palazzo Reale konferenci s názvem Le figure, le cose, na níž vystoupily přední osobnosti ze světa kultury, umění a žurnalistiky, jako například Ferruccio de Bortoli, Umberto Eco, Paolo Fabbri, Valerio Adami a Carlo Arturo Quintavalle. Eco, který měl k Tadinimu blízko, ho označil za „spisovatele, který maluje, a malíře, který píše“. Na jaře 2005 uspořádalo muzeum Villa dei Cedri v Bellinzoně velkou posmrtnou retrospektivu jeho díla. V roce 2008 otevřeli Francesco Tadini a Carmela Scaliseová v Miláně na jeho počest muzeum Spazio Tadini, stálou expozici s výtvarnými i literárními díly.
