Emilio Vedova se narodil v roce 1919 v Benátkách. Jako dítě z řemeslnické rodiny nejprve pracoval v továrně, poté se vyučil u fotografa a v dekoratérské dílně. Byl samouk a malířství byl jeho koníček, kterému se věnoval nepřetržitě po celá 30. léta. Skici z tohoto raného období, které dokumentovaly jeho cesty, nesly znaky nervózních lineárních rysů, které se staly charakteristickým znakem jeho díla.
Jeho rodné město zaujímalo v jeho estetickém vývoji jedinečné místo. Do jeho stylu pronikla benátská tradice ve všech svých podobách. Vedle mezinárodních vlivů, jako byli Rembrandt, Goya a Daumier, jeho dílo hluboce evokovalo Tiziana, Tintoretta, Guardiho a barokní benátskou architekturu, z níž čerpal zvláštní smysl pro dynamiku.
Koncem třicátých let navštěvoval ve Florencii Svobodnou školu umění aktu. Díla inspirovaná tímto obdobím budou o deset let později spolu se zátišími a dalšími díly vystavena v galerii Ongania v Benátkách. V této době si Vedova také vypěstoval rozsáhlou síť uměleckých kontaktů. Navázal kontakt se skupinou Corrente (1942–1943), do níž patřili Renato Guttuso a Renato Birolli. Toto období však přerušila druhá světová válka, během níž se Vedova zapojil do odboje v Římě a bojoval v piemontských horách. V roce 1946 byl signatářem realistického manifestu Oltre Guernica a spoluzaložil Nuova Secessione Italiana v Benátkách, předchůdkyni Fronte Nuovo delle Arti.
Jako člen těchto skupin vytvářel pastely, které mu umožnily vyjádřit intenzivní pocity vyvolané válkou, jež se v jeho díle projevovaly i v následujících letech. Tato díla byla vystavena na Benátském bienále v roce 1948, kde měl Vedova v roce 1952 také svůj vlastní sál.
V padesátých letech se Vedova pustil do svých slavných cyklů Scontro di situazioni (Střet situací), Ciclo della Protesta (Protestní cyklus) a Cicli della Natura (Přírodní cykly). Ty se staly důležitým odrazovým můstkem na cestě k mezinárodnímu uznání a vedly ho k účasti na prvním Bienále v São Paulu v roce 1952, kde získal ocenění, které mu umožnilo strávit tři měsíce v Brazílii. V témže roce mu Rodolfo Pallucchini uspořádal první samostatnou výstavu v zahraničí v newyorské Viviano Gallery, kde Vedova vystavoval své „černé geometrie“.
Později v tomto desetiletí umělec pokračoval v rozšiřování sítě svých kontaktů a připojil se ke skupině Gruppo degli Otto. Tato příslušnost znamenala přechod od přísných geometrických návrhů k neformálnějšímu, gestickému a romanticky expresivnímu abstraktnímu umění. Pro Vedovu to byl okamžik katarze, protože mohl čistším a opravdovějším způsobem vyjádřit pocity protestu, strachu a napětí, které ho dosud pronásledovaly.
V roce 1961 začal pracovat na svém cyklu Plurimi. Tento cyklus byl rozdělen mezi Benátky (1961–1963) a Berlín (1963–1964). Rozhodl se přestěhovat do Německa, aby uspokojil svou touhu čelit svým úzkostem a na vlastní kůži zažít obavy a sociální napětí, které ve městě panovaly. V tomto období Vedova také využil několika velkých příležitostí: v roce 1963 se představil na výstavě Contemporary Italian Paintings v Austrálii a v letech 1963–1964 vystavoval na výstavě Peintures italiennes d’aujourd’hui, která putovala po Blízkém východě a severní Africe.
Emilio Vedova zemřel v roce 2006, ale jeho dílo nepřestalo inspirovat nové generace prostřednictvím řady posmrtných samostatných výstav. Mezi ty nejnovější patří Emilio Vedova Immagini del Tempo 1936–2006, Palazzo Reale, Milán (2019), Emilio Vedova by Georg Baselitz, nadace Fondazione Emilio and Annabianca Vedova, Benátky (2019), Historical Survey, Galerie Thaddaeus Ropac, Paříž (2018), Solo, Museo Novecento, Florencie (2018), Emilio Vedova from the Collections of Castello di Rivoli Museum of Contemporary Art, Rivoli, Turín (2018), Emilio Vedova: De America, nadace Fondazione Emilio and Annabianca Vedova, Benátky (2017), Georg Baselitz – Emilio Vedova, Museum Küppersmühle, Duisburg, Německo (2016), Emilio Vedova: Drawings, nadace Fondazione Emilio and Annabianca Vedova, Benátky (2016), Emilio Vedova & Georg Baselitz, Galerie Thaddaeus Ropac, Salzburg, Rakousko (2015), Frammenti Expo ‘67: Emilio Vedova, Magazzini del Sale, Benátky (2015), Drawings, nadace Fondazione Emilio and Annabianca Vedova, Benátky (2014), Vedova Plurimo, Museo Correr/Ca’ Rezzonico – Muzeum benátského 17. století/Ca’ Pesaro, Benátky (2013), Emilio Vedova… Cosiddetti Carnevali…, Spazio Vedova, nadace Fondazione Emilio and Annabianca Vedova, Benátky (2013), Emilio Vedova „Teleri 1981–1985“, Spazio Vedova, nadace Fondazione Emilio and Annabianca Vedova, Benátky (2012), Lacerazione: Drawings, nadace Fondazione Emilio and Annabianca Vedova, Benátky (2012), Emilio Vedova 1961 & 1984, Magazzini del Sale, Benátky (2011), … in continuum, compenetrations/transferred ‘87/’88, Spazio Vedova, nadace Fondazione Emilio and Annabianca Vedova, Benátky (2011) a Emilio Vedova Scultore, Spazio Vedova, nadace Fondazione Emilio and Annabianca Vedova, Benátky (2010).
