Felix Droese se narodil v roce 1950 ve městě Singen v Bádensku-Württembersku. V roce 1970 se zapsal na düsseldorfskou Akademii umění, kde studoval u Petera Brüninga a zejména Josepha Beuyse, který zůstal – prostřednictvím Svobodné mezinárodní univerzity – jeho přítelem a mentorem i po skončení studií. Mladý student umění byl už tehdy politicky aktivní, ještě před zahájením studia odmítl vojenskou službu a o několik let později nastoupil na civilní službu v psychiatrickém oddělení düsseldorfské nemocnice. Jeho tvorba z tohoto období, zachycená v cyklu Der Grafenberg, svědčí o tom, jak velký vliv na něj tato zkušenost měla a jak se s ní Droese vyrovnával.
Rytmus Droeseho umělecké dráhy udávaly demonstrace, pobyty ve vězení, spolupráce s novináři, činnost v různých spolcích, volební agitace a další politické aktivity, a to navzdory obtížím, které mu jeho politické postoje způsobovaly. V roce 1977 spolupracoval s časopisem Spuren a sdružením Kultur und Volk v Kolíně nad Rýnem, o dva roky později pak figuroval na kandidátní listině „Alternative Liste“ ve volbách do městského zastupitelstva Düsseldorfu. V roce 1981 uspořádal akci na podporu polské Solidarity („Aktion 17.12“) ve farnosti Pax Christi v Krefeldu.
Na počátku 80. let se Droese věnoval experimentům s dvoudimenzionálními kompozicemi vystřihovanými z papíru, k nimž později začal přidávat sklo, látku a další trojrozměrné prvky. Ve své tvorbě vždy usiloval o poctivost vůči sobě i vůči minulosti své země; výrazem snahy o zkoumání německé viny byla instalace Ich habe Anne Frank umgebracht (Zabil jsem Annu Frankovou). Velmi působivá technika vystřihování a vyřezávání, kterou vzdával hold lidovému umění 19. století, byla vždy pevnou součástí jeho uměleckého arzenálu.
Devadesátá léta byla v Droeseho tvorbě obdobím akčního umění, kdy spojoval uměleckou tvorbu s politickým aktivismem. Jeho akce zahrnovaly výsadbu stromů na bývalé německo-německé hranici či nástěnné malby a jiné formy kreativní intervence.
V roce 1982 se zúčastnil výstavy documenta, kde představil zmiňované dílo inspirované osudem Anny Frankové, a byl pozván na Benátské bienále, aby v německém pavilonu prezentoval svou instalaci Dům bez zbraní – Spolková republika Německo (Haus der Waffenlosigkeit – Bundesrepublik Deutschland).
