Florin Anton Ciubotaru se narodil v roce 1939 v obci Focşani. Jako mnoho jeho významných současníků studoval na Institutu výtvarných umění Nicolae Grigoresca (pod vedením Cornelia Baby a Ştefana Constantinesca), kde promoval v roce 1963. Později se stal (meta)kritickým malířem. Jeho umělecká dráha – to je výzva, zkoumání, zpochybňování a neustálé zvažování.
Spíše než ze stylu získává Ciubotaru – známý také pod přezdívkou Ciubo – smysl a účel z metodiky a přístupu. Ciubotaru není jen umělcem, sám se považuje za nezávislého vypravěče své umělecké cesty. To je dáno částečně tím, že – jak sám říká – nesnáší přetvářku kulturního světa. V jeho očích jsou všechny tyto konvenční aspekty současné umělecké scény, ať už jde o scénografii, seriálnost a pojmenovávání, označování, výstavy, vernisáže, vztahy se sdělovacími prostředky nebo o práci uměleckých kritiků natolik kodifikovány, že je považuje za stereotypy, zbytečné překážky, kterým se při hledání skutečné svobody projevu raději vyhýbá.
V tomto ohledu o mnohém svědčí to, že o vlastních výstavách hovoří jako o konvenčních, vyprázdněných rituálech. Jeho umění je podobně reflexivní. Umělec vrství a zahaluje zobrazovací prostředky do intimní kompozice, přičemž jediným člověkem, který ji plně docení a porozumí jí, bude jen on sám. Ciubotaruova posedlost svobodou projevu a jeho odmítnutí podvolit se tomu, co označuje za problematický systém, je možná důvodem kryptické povahy jeho díla.
Kromě toho, že se zabývá svými uměleckými úvahami, je Ciubotaru také profesorem na katedře malby na Národní akademii umění v Bukurešti.
