Franco Marrocco se narodil v roce 1956 v Rocca d’Evandro v Kampánii. Studoval na umělecké škole v Cassinu a na Akademii výtvarných umění ve Frosinone, jeho raná díla se vyznačují expresionistickou estetikou ve službách existencialisticky realistického přístupu. Jeho vyzrálejší tvorba se přiklání k větší nadčasovosti a reflexi, i když si zachovává něco ze svého původního zápalu.
Určujícím prvkem Marroccovy malířské tvorby od 70. let je kombinace světla a prostoru. Práce tohoto druhu byly v tomto desetiletí vystaveny na předních výstavách, například v Centru kulturních služeb v Cassinu (1978) a při předávání Mazzacuratiho ceny v Teramu (1979). Uvědomění si neodmyslitelného vztahu mezi uměleckou, sociální a politickou obnovou došlo naplnění prostřednictvím nových experimentů: zobrazený objekt byl dekonstruován a znovu složen kvaziarchitektonickým způsobem. Plátno poskytlo kulisu pro zobrazení rozebrané a následně znovu sestavené postavy s ještě živou vzpomínkou na její předchozí život. Tam, kde světlo nabízelo svobodu, se barva prosadila jako plodivá síla, přičemž postava zůstávala jen mnemotechnickým dojmem.
Ve druhé polovině 80. let se text a kompozice spojily do všeobjímajícího zobrazení. Na konci 90. let se autor v rámci hledání smyslu ponořil do prvotního magmatu telurických hlubin, v nichž se světlo jevilo pohlcené temnotou a propast se projevovala jako nevyzpytatelná, niterná entita (Corpo a corpo, 1999), mrazivá mezihvězdná temnota (Velato, 1999), mytologické tajemství předků (La palpebra del ciclope, 1997) a bezedné podsvětí (Caverna, 1999).
Marrocco, který přikládal větší význam barvě, se ustálil na tónech, které krátce naznačil v předchozích dílech a znázornil je v geometrických čtvercích svého díla Alito (1999). Jeho další fáze vyjadřovala vyšší napětí harmonickou škálou oceánské a éterické modři, tak lehké, že je téměř průhledná.
Franco Marrocco je profesorem malby na Akademii výtvarných umění Brera v Miláně.
