Františka Gilman se narodila v roce 1973 v Praze. Absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, kde si osvojila konceptuální umělecké cítění, které přejímá stěžejní témata minulých generací, jako je ztráta, retence, prostor, vnímání či Gestalt (zavedený do sochařství v 60. letech). Na rozdíl od jejího manžela není o profesní kariéře a dráze Františky Gilman mnoho známo.
Umělecky je její konceptuální tvorba výsledkem vztahu s manželem Timem, s níž žije od roku 1998. Ačkoli se Gilmanovi věnují nejrůznějším žánrům, lze v jejich tvorbě vysledovat určitá základní témata, která procházejí všemi použitými médii, přístupy i technikami. Jedním z nich je motiv „vymazané architektury“, kdy si umělec klade otázku, jak by to vypadalo, kdyby všudypřítomné stavby zničehonic zmizely, a vznikla tak jakási prostorová rovnováha mezi přítomností a nepřítomností. Klíčovým motivem je také „skrytý prostor“, třeba za dveřmi nebo pod schodištěm – anebo také neviditelný prostor, kterým je lidská paměť. Dalším tématem je uchovávání, kopírování a vymazávání informací v kontrastu technického a lidského potenciálu. Prostřednictvím paměti otevírají téma subjektivity, individuality a intimity, které Tim a Františka Gilmanovi často zkoumají „prostorovými“ prostředky. Typickým motivem je zde napětí mezi fragmentem a celkem.
