Güther Förg se narodil v bavorském Füssenu v roce 1952. Po studiích na mnichovské Akademii výtvarných umění (1973–1979) se charakteristickým rysem jeho tvorby stala barevná neurčitost šedé, která v očích mladého umělce nebyla „černou ani bílou“, nýbrž prostě „nijakou“, a tím zcela „svobodnou“ barvou. Toto jeho východisko je trochu překvapivé, vezmeme-li v úvahu, že dnes je Günther Förg znám především svými barevnými kompozicemi. V letech 1992 až 1999 vyučoval Förg na Státní vysoké škole designu (Staatliche Hochschule für Gestaltung) v Karlsruhe a později působil jako profesor v Mnichově.
Jako umělec se Förg pokoušel zachycovat a tím zpracovávat své bezprostřední okolí. Jeho celoživotní vášní byla fotografie. Vyzbrojen fotoaparátem a kinofilmem dokumentoval budovy z různých období evropské moderní éry s jejich liniemi a stíny – od funkcionalismu Bauhausu až po monumentální stavby z období nacismu. Svými malbami pak vzdával hold experimentům typickým pro abstraktní kompozice americké gestické malby, jejichž barevná naléhavost měla na německé umělce velký vliv.
Od konce sedmdesátých let se pak středem jeho zájmu staly postminimalistické trendy. Nepřekvapí proto, že novým a velmi plodným zaměřením jeho tvorby se nyní stává sochařství. Nositelem uměleckého ztvárnění bude napříště fyzický charakter tohoto média, jako tomu bylo například v zrcadlové instalaci v rotterdamském metru z roku 1988. V devadesátých letech se jedním z jeho témat stává fragmentární zobrazení lidského těla, které ho – jak sám říkal – „nevyhnutelně“ přivedlo k figurativní tvorbě.
Bez ohledu na použité médium je základem Förgových vizuálních dekonstrukcí motiv mříže, ať už jako součást architektury, nebo čistě formální. Tento zdánlivě abstraktní strukturální nástroj často používal komplexním způsobem k vyjádření figurativního významu. Výmluvným příkladem této techniky je plakát, který vytvořil pro turnaj French Open v roce 1996 a na kterém je na oranžovo-zelené mřížce umístěn motiv tenisového kurtu a sítě.
Tato obsese mu vydržela až do 21. století, kdy byl jejím plodem zejména cyklus Gitterbilder. Prázdný a negativní prostor je v něm ostře přerušován barevnými pruhy, které fungují jako ohraničení. Srovnáme-li Förgovo dílo s tvorbou raných modernistů, jako byl třeba Cy Twombly, uvidíme, že umělec ve svém vývoji vlastně učinil cestu kruhem.
První samostatnou výstavu měl Günther Förg v mnichovské galerii Rüdigera Schöttleho v roce 1980, kde vystavoval soubor svých monochromatických maleb. V roce 1992 se účastnil výstavy documenta IX. Dalším důležitým mezníkem v jeho kariéře byla výstava v amsterdamském Státním muzeu v roce 1995, která mapovala důležité okamžiky jeho dosavadní tvorby. Další samostatné výstavy se konaly v Muzeu Esslových v rakouském Klosterneuburgu, v Nadaci Langenových v německém Neussu, v Uměleckém muzeu v Basileji, v brémské Kunsthalle, v muzeích v Haagu, Tel Avivu, rakouské Bregenzi a německém Füssenu či v Německém muzeum Guggenheim v Berlíně.
Günther Förg zemřel v roce 2013.
