Györgyi Lantosová se narodila v roce 1953 v obci Hódmezővásárhely. V letech 1971–1976 studovala na dnešní Maďarské akademii výtvarných umění (Magyar Képzőművészeti Főiskola), kde se seznámila se svým budoucím manželem a tvůrčím partnerem Istvanem Mátém.
Jako děti venkovských obchodníků pocházeli oba dva ze skromných poměrů, a proto si později osvojili typickou maďarskou filozofii neutrality. Zatímco v Maďarsku i v Evropě probíhal v dekádách na přelomu milénia v oblasti výtvarného úmění boj nejen mezi „ismy“, styly a trendy, ale i mezi jednotlivými lidmi a skupinami, zůstala Lantosová věrná motu „lepší částí udatnosti je možnost vlastního rozhodování“. Jak Györgyi Lantosová, tak její manžel šli svou vlastní cestou, přesto se jim podařilo zachovat si své postavení a produkovat kontextuálně smysluplné umění.
V její práci se neoddělitelně prolínají dva aspekty – vznešený úmysl ukázat něco, co je velmi charakteristické pro vnitřní vývoj maďarského sochařství, a významná stylizující symbolická tradice evropského umění, které se zaměřuje na život, od Řeků a Římanů přes renesanci až po dnešek: Rodin, Strobl, Meštrović, Meggyesy a Manzù, abychom jmenovali jen některé.
Tradice se vždy objevuje v přiměřené formě, je v křehké rovnováze s modernitou, která je obohacena o suverénní využívání uměleckých postupů a jejích vlastních nápadů. Umělkyně se neztrácí v džungli formálních inovací. Její umění je nedílnou organickou součástí hlavního směru uměleckých dějin. Její nejlepší umělecká díla v sobě nesou jedinečný étos evropské kultury. Při odkazu na současné problémy, ať už umělecké nebo společenské, vychází Lantosová ve své odpovědi vždy z klasických poznatků.
