Helen Chadwicková se narodila v roce 1953 v Londýně. Od úvodního kurzu o výtvarném umění na Croydon College se dostala ke studiu na Brighton Polytechnic (1973–1976). V roce 1976 odjela do Londýna studovat v magisterském programu na Chelsea College of Art (1976–1977) a nakonec se v hlavním městě Anglie ujala úlohy profesorky na řadě prestižních škol: Goldsmiths (1985–1990), Chelsea College of Arts (1985–1995), Central Saint Martins (1987–1995) a Royal College of Art (1990–1994). Není divu, že její vliv se významně projevoval během 80. a 90. let 20. století, zejména pak v případě skupiny, která později vešla ve známost jako Young British Artists. Patřila do první vlny umělkyň, které byly nominovány na prestižní Turnerovu cenu (1987). V touze zajistit ženám více uměleckého a méně stereotypního zviditelnění se Chadwicková snažila bořit bariéry – ač někdy nepochybně netaktním způsobem – a zpochybňovat sociokulturní status quo.
Po celou dobu svého vzdělávání Chadwicková rozvíjela jedinečný styl, v němž se mísí měkké materiály, pigmenty, latex a performance, to vše se silným důrazem na tělo. Jako kontroverzní příklad poslouží například Domestic Sanitation z roku 1976. Ačkoliv se toto dílo, ve kterém vystupují ženské postavy oděné v latexu vykonávající domácí práce, snažilo odlišit nahotu od obnaženosti a satiricky zdůraznit genderové role, feministky vystoupení kritizovaly za posílení právě těch stereotypů, které odsuzovalo. Po obecných úvahách o vnějšku lidského těla, jakými byla díla Ego Geometria Sum (1983) nebo The Oval Court (1984–1986), se Chadwicková obrátila do svého nitra v dílech Viral Landscapes (1988–1989), Meat Abstracts (1989) či Meat Lamps(1989–1991), v nichž využívala velmi organickou, tělesnou a buněčnou obraznost. Tohoto přístupu, který odkazuje na biologii, se držela i po zbytek své dráhy.
Inspirována osobnostmi jako Julia Kristevová a Michel Foucault přesunula Chadwicková svůj zájem k tématu těla a genderu. Už způsobem vyobrazení začala zpochybňovat jejich samotnou definici. Piss Flowers (1991–1992), série dvanácti soch založených na stopách moči ve sněhu, jež byly vylity sádrou, zpochybňuje gender tím, že převrací očekávání s ním spojená. Ve své snaze o pitvu ženskosti a genderu jako sociálního konstruktu založeného na submisivní touze totiž Chadwicková využila protiklad a antitezi jako prostředek k hledání pravdy v rozporech. Zvláště ji zajímalo spojování vzrušeného těla s pojmem „abjekce“ (ponížení), a proto kladla důraz na tabuizované anatomické části a používala materiál podléhající zkáze, hlavně jídlo.
Toto neustálé dotazování připravilo půdu četným výstavám. Její první samostatná výstava se konala roku 1986 v londýnském uměleckém centru Institute of Contemporary Arts, kde představila svá raná díla, jako je například The Oval Court. Svojí výstavou s názvem Effluvia (1994) naopak ukázala, jak se její tvorba v 90. letech obrátila směrem do nitra.
Chadwicková zemřela na srdeční příhodu v roce 1996 ve věku 42 let. Téměř deset let po její smrti, v letech 2004–2005, byla v londýnské Barbican Art Gallery uspořádána souborná retrospektivní výstava, která putovala do galerie Liljevalchs Konsthall ve Stockholmu, muzea Trapholt v Koldingu a do Manchester Art Gallery.
