Inka Kivalová se narodila v roce 1956 v Helsinkách. Původně sice studovala fotografii, ale cítila se od ní odtržená a rozhodla se věnovat textilu, který vystudovala na Helsinské univerzitě umění a designu (absolutorium v roce 1985). Souběžně se věnovala obrazové tvorbě, kterou vědomě uplatňuje ve svém textilním designu. Díky této jedinečné kombinaci se jí podařilo prosadit se v praxi například jako návrhářka pro společnost Marimekko, kde pracovala od dob studií až do roku 1990. Ve společnosti Marimekko vytvářela textilní instalace i kolekce oděvů.
Na základě svého talentu a profesních zkušeností několik let vyučovala na své alma mater, Helsinské univerzitě. Její kurzy v experimentální laboratoři řemesel zahrnovaly tkaní, úvod do designu a environmentální plánování. Jako pedagožka se snažila překlenout propast mezi uměním a průmyslem a ve svých hodinách průmyslového designu zdůrazňovala studentům důležitost řemeslné dovednosti. Krása ruční výroby a potěšení z ní jsou konstantou její kariéry.
Možná právě proto k výrobě svých polymorfních výtvorů používá především tkalcovský stav z 18. století. Barva v těchto dílech má strukturální sílu, neboť Kivalová tvoří převážně zpaměti, bez předlohy. Dokonce si sama vyrábí tónované nitě, které doslova propojují materiál a barvu. Jak sama říká: „Stala jsem se textilní umělkyní, protože textil dává barvám měkčí jas a činí život krásnějším. Tkaní je postup, který vyžaduje soustředění a trpělivost, ale jde také o hru a radost, protože nejdůležitější není samotné tkaní, ale vize. Jsem svým vlastním rukopisem. Zrcadlím sama sebe, a tak se dostávám do své práce.“
Umělecky její kariéru akcentují rozsáhlé zakázky, na nichž se projevuje její jedinečné technické schopnosti, například textilní panel s názvem Red Madonna pro finské ministerstvo sociálních věcí a zdravotnictví v roce 1989 nebo nástěnná freska pro církevní vzdělávací centrum v Järvenpää v následujícím roce, tapiserie s náboženskými motivy pro kostely v Lintuvaře a Espoo nebo dekorativní panely pro helsinský domov důchodců a Helsinský institut ve Stockholmu.
Mezi její hlavní výstavy a ocenění patří například: 10. trienále tapiserie v Lodži, 2001, Fiberscapes, finské velvyslanectví ve Washingtonu DC, 2002, Fiberscapes, Ottawa City Hall, 2003, Sustainable Design from Finland, Design Forum, Helsinky, 2013, Inka Kivalo – KUDOS, gobeliineja ja veistoksia, Galleria Katariina, Helsinky, 2014, Tree Textile Artists, Becker Gallery, Jyväskylä, 2017: Inka Kivalo – Personae, Gobelíny a textilní sochy, Muzeum Alvara Aalta, Jyväskylä, 2020.
V roce 2000 byla Kivalová nominována sdružením TEXO, které sdružuje finské textilní návrháře, na cenu Finský textilní umělec roku. V roce 2018 obdržela cenu Maire Gullichsenové, kterou uděluje Nadace Alvara Aalta. V roce 2019 obdržela cenu Nadace Fokus Borås za severský textil.
