Ivan Kožarić se narodil v roce 1921 v chorvatské Petrinji. Po studiu na Akademii výtvarných umění v Záhřebu, kde promoval v roce 1947, Kožarić vypracoval svébytnou tvorbu, která zahrnuje široké spektrum médií a technik, včetně trvalých a dočasných plastik, asambláží, proklamací, fotografií, maleb a instalací. Na konci 50. let obdržel stipendium, které mu umožnilo odjet do Paříže a objevit to nejlepší ze soudobého umění daného období, což jen posílilo jeho chuť objevovat novinky a jeho odpor sklánět se před estetickými „trendy“.
Jako červená nit se jeho tvorbou, navzdory mnoha jejím rozmanitým podobám, vine záměrný smysl pro nezbednost, spontánnost a nonšalantní přístup k životu, jakož i touha po neustálém vývoji. Tato posledně uvedená vlastnost se projevila tím, že v roce 1959 spoluzaložil skupinu Gorgona (a nedlouho vydávaný „vzdoročasopis“), jejímiž členy po dobu sedmi let trvání byly osobnosti jako Miljenko Horvat, Julije Knifer, Marijan Jevšovar, Dimitrije Bašičević, Matko Meštrović, Radoslav Putar, Đuro Seder a Josip Vaništa. Toto Kožarićovo období se vyznačuje jak redukcionismem, tak čistotou formy a obecně v poválečné Jugoslávii znamenalo umělecký ekvivalent úlevného vydechnutí. Tato generace ztělesňovala avantgardu tehdejší Jugoslávie a budoucího Chorvatska. Pokud jde o jeho osobní názory, Kožarić byl přesvědčen o nutnosti vývoje umění souběžně s vývojem lidstva. Jelikož lidstvo a jeho kontext se neustále mění, musí se měnit i umělecká tvorba. I když se skupina v roce 1966 rozpadla, každý člen si tyto filozofické sklony nese v sobě.
Mezi jeho výstavy se řadí: Haus der Kunst, Mnichov (2013), Muzeum moderního umění, Paříž (2002), Umělecký pavilon, Záhřeb (2005–2006), Benátské bienále (1976), Bienále São Paulo (1979), documenta, Kassel, Německo (2002), Muzeum současného umění, Záhřeb, které v roce 2007 zakoupilo celý jeho ateliér za účelem vystavení v galerii.
Některé z jeho děl žijí dál ve veřejných prostorech díky různým zakázkám, včetně: Grounded Sun, Záhřeb (1971), A. G. Matoš, Záhřeb (1978), Tree, Bochum, Německo (1979–1980) a Ascent, Záhřeb (2002). Obdržel řadu cen, včetně Ceny Vladimira Nazora za celoživotní dílo (1997).
Kožarić zemřel v roce 2020.
