Ivana Frankeová se narodila v roce 1973 v Záhřebu. Tato absolventka Akademie výtvarných umění v Záhřebu, ukojila svou vědeckou zvídavost v postgraduálním výzkumném programu Centra pro současné umění v městě Kitakjúšú v Japonsku. Základem její tvorby je důkladný metodický přístup a vynikající technika. Tato každodenní intelektuální práce je nezbytná, aby bylo možné se zabývat ambiciózními a náročnými subjekty, jak to dělá tato umělkyně.
Frankeová totiž různými cestami zkoumá percepční vědomí. V její tvorbě je nejdůležitějším prismatem percepce světlo a umělkyně je zkoumá z vizuálního i prostorového hlediska. Ať už prostřednictvím světla, které vytváří skutečný světelný zdroj, nebo prostřednictvím nepřímé hry se světlem a stíny pomocí scénografie a instalací Frankeová směšuje vidění a prostor, rozostřuje a zpochybňuje jejich hranice. Celkový výsledek její percepční dekonstrukce je ryze smyslový. Vytváří zmatení vzájemně se doplňujících sil prostoru a zraku do takové míry, že se fyzické a mentální vnímání proplete a zpochybní chápání reality, které se často považuje za dané. Mezi dva fantastické příklady jejích instalací patří: Towards a Phenomenology of the Unknown v Schering Stiftung Project Space v Berlíně (2017) a Perceptual Drift (Galaxies in Mind) v Muzeu současného umění v Záhřebu (2017).
Svému ambicióznímu uměleckému výzkumu se dokonce věnovala akademicky s využitím neurověd, například spolupracovala s neurovědkyní Idou Memennejadovou, se kterou konzultovala projekt Seeing with Eyes Closed a se kterou Frankeová uspořádala sérii mezioborových sympozií, která se konala v rámci výstav v letech 2011 až 2016, mimo jiné na těchto místech: Sbírka Peggy Guggenheimové, Benátky (2011), Deutsche Guggenheim, Berlín (2012), Dům Lauba, Záhřeb (2012), Vědecká galerie Maxe Plancka, Berlín (2013), New Art Space Amsterdam, Amsterdam (2013), Wood Street Gallery, Pittsburgh, Pensylvánie (2014); European Conference of Visual Perception, Liverpool (2015), Science of Consciousness Conference, Tucson, Arizona (2016).
Frankeové skvělá tvorbě si našla cestu do veřejného prostoru díky zakázkám, k nimž patří mimo jiné: Entanglement is a Fragile State, Église St Nicolas, Caen, Francie (2012), Room for Running Ghosts, Hotel Lone, Rovinj, Chorvatsko, Construction Site, Zadar Forum, Zadar, Chorvatsko (2003), Transparent, náměstí bána Jelačiće, Záhřeb (2003).
Během své profesní dráhy pravidelně získávala ceny a jiné formy uznání. K několika nejvýznamnějším patří: Cena Josipa Raciće (2010), grant nadace Pollock-Krasner Foundation (2006), Cena Chorvatské akademie věd a umění (1997, 2003 a 2016), Ceny ministerstva kultury na 1., 2. a 3. trienále tisku (1997, 2000 a 2003), výzkumný grant chorvatského ministerstva vědy (2001), Cena Chorvatského sdružení výtvarných umělců pro mladé umělce (2000) a Cena rektora z roku 1996 ze Záhřebské univerzity.
