Jannis Kounellis se narodil v roce 1936 v řeckém Pireu. Kounellis, syn řeckého námořního inženýra, zazářil nejvíce mimo svou rodnou zemi. V pouhých dvaceti letech, po krátkém studiu na Aténské škole výtvarných umění, odjel do Říma, kde studoval na Národní akademii San Luca u Totiho Scialoji, jemuž vděčí za své znalosti a stylovou příslušnost k expresionismu a abstraktnímu informalismu – dvěma základním pilířům své kariéry.
Již v roce 1960 se konala jeho první samostatná výstava v římské galerii La Tartaruga. Již tehdy byl patrný posun mezi tím, čemu se umělec učil, a tím, čemu se nakonec věnoval. Prostřednictvím typografických znaků na světlém pozadí se vynořila naléhavost komunikace a kolektivního porozumění.
Toto komunitní odhodlání možná vysvětluje, proč se Kounellis kolem roku 1967 postupně rozhodl připojit se k hnutí arte povera – a byl jím přijat. A to natolik, že ho Germano Celant pozval v roce 1967 na zahajovací výstavu hnutí v janovské galerii La Bertesca. Kounellisovo používání minerálních materiálů, které naznačovalo kvazi-spirituální vztah k přírodě, vycházelo z jeho helénistického původu a výchovy. Od výstavy k výstavě byly jeho instalace hutnější a překypující uměleckými díly, geometrickými tvary, materiály a dokonce živými zvířaty – často koňmi. Kounellis se pouštěl do performancí veden snahou učinit z diváka protagonistu živého a dýchajícího prostoru.
Toto nadšení však trvalo jen krátce. V sedmdesátých letech se trpce projevily meze inovativního potenciálu arte povera, kdy velké nepohyblivé kameny a zavřené dveře převzaly symbolickou roli. Stále důležitějším rysem jeho instalací se stávala obskurnost. Živí tvorové ustoupili mrtvým, vycpaným zvířatům nebo jen rozřezaným kusům, což se projevilo nejvíce v Barceloně v roce 1989, kde na stěnách galerie vystavil čerstvě poraženou krávu.
Kounellis, zapletený do vlastních frustrací a nihilistické deziluze, i nadále zval diváka do labyrintů obydlených prostor – optimismus se v jeho díle objevuje jen zřídka, ale poeticky.
K významným výstavám v poslední době patří výstavy, které mu uspořádalo Muzeum moderního a současného umění v Saint-Étienne a pařížská galerie Lelong (2014), muzeum Kurhaus, Kleve, Německo (2012), Klein – Kounellis – Feu / contre-feu, Galerie Lelong, Paříž (2011), Nadace Marcelina Botína, Španělsko (2010), HEART, Muzeum současného umění v Herningu, Dánsko (2009), Domaine de Chaumont-sur-Loire (2009), Matadero Madrid (2009), Nadace Arnalda Pomodora, Milán (2007), Hôtel des Arts, Toulon (2005), Národní muzeum současného umění v Aténách, Řecko (2003), Ars Aevi Forum, Sarajevo, Bosna a Herzegovina (2003) a Palais de l’Unesco, Paříž (2002).
Jannis Kounellis zemřel v roce 2017.
