Jean-Michel Folon se narodil v Bruselu v roce 1934. Začal kreslit brzy — pro tohoto syna obchodníka s papírem byly základní materiály snadno přístupné. Po těchto raných zkušenostech následovalo dlouhé období uměleckého vzdělávání, nejprve v École d’Art St-Luc a poté v École nationale supérieure des arts visuels de La Cambre, kde studoval průmyslový design. Zde si také vyslechl sousloví, které se pro něj po zbytek jeho kariéry stane estetickou mantrou: Mies Van der Roheho „méně je více“. Během těchto let byly jeho první kresby zveřejněny v místních časopisech (Moustique a Pan).
Folon předčasně ukončil školní docházku a v roce 1955 odjel do Paříže, aby hledal nové příležitosti. Po celých pět let každodenně kreslil. Bohužel byla v Paříži výsledkům tohoto intenzivního tvůrčího období věnována jen malá pozornost. Činorodý Folon se však nenechal odradit a zaslal své kresby do New Yorku. Jeho spontánní příspěvky zveřejnily Horizon, Esquire a The New Yorker. V Americe se mu otevřela nová příležitost a Folon se jí chopil. Fortune, Atlantic Monthly a Time Magazine mu nabídly nové příležitosti. Umělec si tak vybudoval jméno nejprve v Americe, Itálii a Japonsku, než se vrátil zpět do Francie.
V roce 1973, po úspěšném zveřejnění ilustrované verze Kafkovy Proměny, byl Folon vybrán, aby zastupoval svou rodnou Belgii na Bienále umění v Sao Paulu, kde mu byla udělena velká cena. Od tohoto okamžiku se Folonovi začalo dostávat mnoho příležitostí k umělecké spolupráci ve všech podobách: obálky publikací, návrhy stanic metra, samostatné výstavy (například na Londýnském Institutu současných umění), plakáty na festivalech, návrhy designu, monumentální veřejné nástěnné malby, literární ilustrace známých starších i současných autorů a návrhy divadelní výpravy. Několikrát byl dokonce obsazen i do rolí v animovaných a hraných filmech, a hrál tak např. v hlavní roli ve filmu L’Amour Nu (1981).
Logicky následovaly také retrospektivy jeho tvorby. Jeho plakáty byly vystaveny v Paříži v roce 1984, v Osace a Kamakuře v roce 1985 a v olympijském muzeu v Lausanne v roce 1996. Jeho dosud největší antologická výstava byla uspořádána ve Florencii v roce 2005.
V roce 1988 byl Folon požádán organizací Amnesty International, aby ilustroval Všeobecnou deklaraci lidských práv v šesti úředních jazycích OSN. O dva roky později byly v newyorském Metropolitním muzeu umění vystaveny jeho akvarely a první transformované předměty. Folon se poté začal čím dál více zajímat o sochařství a povědomí o životním prostředí. Belgické pobřeží se stalo jedním z jeho oblíbených prostředků, jak tato dvě témata ilustrovat v jeho pozdější práci.
V roce 2000 byla v oblasti Solvay, chráněné oblasti poblíž Bruselu v La Hulpe, kde umělec strávil čas během svého dětství, založena Folonova nadace. Nadace byla v roce 2004 rozšířena a transformována. V roce 2015 byl v Monaku založen spřízněný projekt nazvaný „L’atelier Folon“, jehož cílem je propagovat odkaz umělce v tomto státě.
