School of Art (1964–1968) a následně vyučoval umění na Mezinárodní škole v Amsterdamu, poté se odstěhoval žít a tvořit do Francie. Jeho profesní dráha je dokladem kulturního bohatství evropského projektu.

Na první pohled je možné Lynchovo dílo charakterizovat jako simplisticky deskriptivní portrét současných postav a doby. Po bližším zkoumání si však člověk povšimne mírně deformovaných postojů, nevyvážených proporcí, silných a někdy podivných výrazů a surreálných situací, ve kterých se nacházejí. Někteří z nich dokonce oplácejí divákovi pohled, narušují čtvrtou iluzorní zeď obrazu a interagují s pozorovatelem, který je nyní vtažen do díla.

Tento efekt je přímým důsledkem Lynchova metodologického přístupu. V autorových očích není malířský proces pevně naplánovanou záležitostí. Naopak, nikdy nepoužívá přípravné kresby nebo skici, aby se vyhnul všem předpojatým představám o konečném výsledku. Lynch volí svobodu připomínající automatické psaní, kreslí spontánně a je svědkem procesu v „polopodprahovém stavu“, který ho staví do role částečně umělce, částečně diváka. Díky nástroji, který může mazat a upravovat za pochodu, zůstávají všechny směry a možnosti neustále ve hře během celého procesu, který může trvat hodiny, dny nebo dokonce týdny. Prostřednictvím pokusů a omylů umělec postupně získává nad obrazem kontrolu a udává mu směr. Výsledek, jak jej umělec nazývá, se podobá snění za bílého dne.

Tímto objevitelským procesem se odkrývají intimní, ironické a snové aspekty osobnosti umělce i diváků.