Jonas Gasiūnas se narodil v roce 1954 v ruské Tumeni. Byl posluchačem Fakulty umění na Pedagogickém institutu v Šiauliai (1972–1973), Technické školy užitého umění Stepasa Žukase v Kaunasu (1975–1978) a Katedry malířství Uměleckého institutu Litevské sovětské socialistické republiky (1978–1984). Později se stal učitelem. V roce 1992 se stal vyučujícím na Litevském státním uměleckém institutu (nyní Vilniuská akademie umění). V roce 2009 získal titul docenta a v letech 2010 až 2018 byl vedoucím katedry malířství.
Tato významná postava střední generace litevských malířů se zapsala do dějin tím, že založila skupinu „Angis“, mezi jejíž členy se řadil i Eimutis Markūnas. Jako jiná sdružení tohoto období skupina tak trochu vystupovala jako umělecký svaz a nabízela umělcům nové možnosti a chránila jejich právo zachovat si kontrolu nad svým dílem.
V Gasiūnasově vlastním díle vystupuje paměť ve všech jejích podobách: pseudovlastenecká historická symbolika, lidová náboženská ikonografie – znázorněna groteskně a ironicky –, sociální a politická témata, znázornění mládí (a dynamiky těch, kteří nemají paměť). Umělec zkoumá napětí mezi obecně známým a intimním, které odděluje to, na co si vzpomínáme, od toho, na co jsme zapomněli. Dokonce i jeho technický přístup ztělesňuje tuto zdvojenou temporalitu. Zejména pak využívá kouře svíčky, aby zanechával stopy na povrchu řady jeho uměleckých děl. Stopa po plameni, kterou zanechává pomíjivý zdroj světla, jenž nevyhnutelně vyhasne a nastane tma (bezvědomí, které přináší zapomnění), se trvale otiskne do uměleckého díla v popření samotné povahy plamenů. Uvedený kouř je součástí kinematografických kompozicí řady obrazů, přetřených vrstev pigmentů dokončených tímto nehmotným závojem ztraceného světla, jenž symbolizuje iluzivnost vzpomínání. Paměť je zpochybněna, zachována, vyvolávána, měněna, znovu nabývána a vždy oslavována.
V roce 2009 Gasiūnas získal Uměleckou cenu Swedbank, která se uděluje současným baltským umělcům, a v roce 2010 mu byla udělena Litevská národní cena za umění a kulturu.
Mezi jeho sólové výstavy ve 21. století patří: „Little Retrospective of Obsession“, galerie Māksla XO, Riga, Lotyšsko (2017), sólová prezentace na veletrhu současného umění „VOLTA New York“, New York, USA (2017), „This Have Been Once Before. Obsessions retrospective“, Centrum současného umění v Toruni, Polsko (2015), „Tapyba“, festival Wilno w Gdansku, Centrum pro současné umění Łaźnia, Gdaňsk, Polsko (2012), „Northwesterly wind“, Umělecký festival Cēsis, Lotyšsko (2011), „Edward’s trajectory“, Muzeum litevského divadla, hudby a kinematografie, Vilnius, Litva (2007), Galerie Vartai, Vilnius, Litva (2005), „Drawing with Smoke“, Centrum současného umění (CAC), Vilnius, Litva (2004), „Pipe“, CAC, Vilnius, Litva (2000), Frederiksbastion, Kodaň, Dánsko (2000).
