József Burkus se narodil v roce 1957 v obci Bükkszentlászló. Umělec se věnoval různým akademickým zájmům – absolvoval Gymnázium Ference Földese (1975), získal kvalifikaci učitele výtvarné výchovy a biologie (Nyíregyháza, 1982) a také se učil techniku vypalovaného smaltu (v Nyírbátoru). Získání těchto diplomů předcházelo umělecké vzdělávání. Jako náctiletý mladík (1973) totiž studoval na Free School of Zebegény pod vedením Gyuly Hincze. Jeho první výstava mu přinesla nechtěný věhlas, který vedl k vládní cenzuře jeho druhé výstavy. Tyto politické tlaky možná vysvětlují Burkusovu tendenci být v pohybu, cestovat a prosperovat jako umělecký nomád.
V roce 1990 se totiž přestěhoval do Budapešti a o dva roky později přesídlil do Švýcarska, kde zaznamenal značný úspěch a kde se mu dostalo podpory. Na podporu místních kolegů umělců založil galerii Barke, což jsou prostory v Zurichu-Hagenu, které nadějným umělcům nabízejí možnost vystavovat.
V roce 1996 cestoval přes Atlantik a usadil se ve městě Boca Raton na Floridě, než se nakonec přestěhoval do New Yorku díky zájmu, který o něj projevoval americký trh se současným uměním. Nakonec se v roce 1999 z osobních důvodů vrátil zpět do Budapešti.
Burkusova estetika, která je většinou popisována jako hyperrealistická a která je doma v různých stylech, nikdy neztrácí svou éterickou povahu. Podstatou této techniky je puklina, což je rys, který je bohatý na poetický význam. Záhyby, časové zlomy, rozklad – to jsou elementy, které se uplatňují při jeho decentním zacházení s materiály.
Burkusova díla byla vystavována ve všech místech, která navštívil nebo kde se usadil. Objevila se také ve dvou monografiích: v roce 2001 v monografii Határtalan (Bez hranic) od Balázse Feledyho a v roce 2011 v díle Rejtőzködő neovénuszok (Schovávající se Novovenuše) od Zoltána Kálmána Fejéra.
