Julião Manuel Tavares Sena Sarmento se narodil v roce 1948 v Lisabonu. V letech 1967–1974 studoval architekturu na Lisabonské škole výtvarných umění. V tomto období se jeho estetické cítění do značné míry formovalo na základě zkoumání anglosaských vlivů. Pro jeho styl byl typický pop-art, minimalismus a jejich následné konceptuální evoluce.
Sarmento mísil techniky a tvůrčí prostředky – film, malbu, koláž, fotomontáž a práci s textem –, aby zachytil plný potenciál současného uměleckého diskurzu. Ne všechny tyto prostředky si umělec sám vyrobil. Ať už se jednalo o obraz nebo text, Sarmento rád „citoval“ již existující umělecká díla, vytrhával je z jejich doby a vytvářel mezi nimi nové vztahy, aby převrátil jejich význam. Jak umělec poněkud poeticky vysvětloval: „To, co dělám dnes, je součástí toho, co jsem dělal včera, a toho, co jsem dělal před dvaceti lety, i toho, co budu dělat zítra.“
V osmdesátých letech se Sarmento, stejně jako mnoho jeho současníků, rozhodl pro návrat k malířství. Pod jeho štětcem získala tato technika nový expresivní a figurativní charakter. U lidského těla, které se znovu objevilo jako námět, se však nezdržel příliš dlouho. Ke konci desetiletí a zejména v devadesátých letech se totiž portugalský malíř, inspirován cestami a mezinárodními odkazy, pustil do série nazvané White Paintings. V těchto dílech, která představovala vrchol Sarmentova mezinárodního ohlasu, je postava jakoby nehmotná, postupně mizí mezi bílými liniemi na bílém pozadí.
Umělcova první samostatná výstava byla komorní záležitostí, která se odehrála v roce 1976 v suterénu Národní společnosti pro výtvarné umění. Rané francouzské a americké vlivy byly v relativně chráněném kontextu portugalské malby zřetelné a jedinečné. Sarmento následně ztělesňoval současné portugalské umění a prezentoval ho v mezinárodním měřítku. Důkazem jeho vynikající kvality je velké množství jeho retrospektivních výstav: Centrum současného umění Witte de With, Rotterdam (1991), Muzeum královny Sofie, Madrid (1992), Nadace Calouste Gulbenkiana, Lisabon (1993, 2000). V roce 2011 věnovala Tate Modern v Londýně jeho dílům Artist Room. V letech 2012–2013 uspořádalo Muzeum Serralves v Portu Noites Brancas, dosud nejucelenější retrospektivu jeho díla (v roce 2014 za ni Sarmento získal cenu Mezinárodní asociace výtvarných kritiků). Retrospektivní výstavy naplánovalo rovněž Kulturní centrum v Belém a Muzeum královny Sofie v Madridu.
Julião Sarmento zemřel v roce 2021.
