Kristaps Ģelzis se narodil v roce 1962 v Rize. Studoval umění na lotyšské Akademii výtvarného umění, absolvoval v roce 1986. Od té doby se díky kombinaci postmoderní metodologické diverzifikace a kulturně reflexivních návrhů stal vedle Ojarse Pētersonse, Andrise Brežeho, Oļegse Tillbergse a Jurise Putramse klíčovou postavou současného lotyšského umění.
Ģelzis jako bystrý pozorovatel svého okolí hodnotí a přetváří realitu kolem sebe, aby odhalil, vyjádřil a zobrazil skryté, neviditelné nebo nepříjemné pravdy. Jeho umění je tak kulturně zatížené a opírá se o sdílený jazyk, symboly a archetypy. Jejich prostřednictvím se snaží přetlumočit vnímaný kolektivní pocit, který se často vztahuje k otázkám národní identity, státnosti nebo emigrace, tedy témat, která jsou pro lotyšskou společnost zásadní. Tato kulturně specifická témata autor vyvažuje univerzálními obrazy, konkrétně rekontextualizací oblíbených postav populární kultury (například superhrdinů nebo Disneyho postaviček) nebo zobrazováním situací, které nutí diváka přehodnotit svůj vztah k daným ikonám. Jeho výstava Laika laukums (Time Square / Náměstí času) v Galerii Riga v roce 2000 zdůraznila společné rysy a rozdíly mezi americkou a lotyšskou kulturou.
Vzhledem k tomu, že metakritické poselství má očividně přednost, Ģelzis není omezen svými prostředky ani nástroji. Během své kariéry si vypěstoval schopnost pracovat s veškerými dostupnými materiály a technikami – akademická kresba, akvarel, malba, již hotové objekty, high-tech materiály, fotografie, digitální tisky a video nebo textilní displeje, to vše je součástí jeho uměleckého projektu. Nejnovějším přírůstkem do jeho vizuálního jazyka jsou plastické malby, které již však prošly vývojem. Tato technika se opírá o použití polyethylenu, plastové pásky, lepicí pásky a akrylového pigmentu. Od roku 2015 začaly být tyto materiálové kompozice více malířsky strukturované.
Ģelzis od doby, kdy získal v polovině 80. let popularitu, hojně vystavuje: v Ludwig Museum (Muzeum současného umění) v Budapešti, Maďarsko (1991), v Muzeu umění v Pori, Finsko (1992), Riga – Lettische Avantgarde ve Staatliche Kunsthalle Berlin v Západním Berlíně, Spolková republika Německo (1988), Personal Time ve Varšavě, Polsko, a v Petrohradě, Rusko (1996), Virtuale ve Státním muzeu umění v Rize, Lotyšsko (1996), jako součást výstavy lotyšského umění v rámci projektu Art Moscow v Ústředním domě umělců v Moskvě, Rusko (2001), ve Städtische Galerie Bremen v Brémách, Německo (2002), jako součást projektu Rižské galerie Masks na Sedmé mezinárodní výstavě současného umění ART MOSCOW 2003 (2003) v Rize v Lotyšsku, v Muzeu současného umění Kiasma v Helsinkách, Finsko (2004).
Gelzis také reprezentoval Lotyšsko na 54. Benátském bienále a v roce 2011 obdržel Purvītisovu cenu.
