Lucien Wercollier se narodil v Lucemburku v roce 1908. Jeho otec Jean-Baptiste Wercollier byl sochařem a učitelem umělecké výchovy, zatímco jeho strýc Jean-Pierre Koenig byl známým lucemburským architektem. Mladý Lucien tak vyrůstal v rodinném prostředí, kde se často diskutovalo o umění a architektuře. V letech 1924 až 1927 šel ve stopách svého otce a studoval sochařství v École d’artisans de l’État v Lucemburku (dnes Lycée des Arts et Métiers). Po studiu na Académie Royale des Beaux-Arts v Bruselu (1927–1931) a na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts v Paříži (1931–1933), jeho zvědavost, stejně jako u mnoha dalších v první polovině 20. století, rostla.
Od fascinace Aristidem Maillolem se jeho zájem přesunul k radikálnější abstrakci mistrů, jako byl Constantin Brâncuși a Jean Arp, kteří prosazovali styl, jenž následně v letech 1952 až 1955 skutečně přijal za svůj. Stejně jako jeho vzory Wercollier upřednostňoval přírodní materiály a monumentální rozměry. Wercollier pracuje s materiály, jako jsou dřevo, kámen, bronz, mramor, alabastr a onyx.
Dnes Wercollierovy sochy nalezneme na veřejných prostranstvích po celé Evropě, během neklidného období druhé světové války však umělec musel bojovat o uznání. V roce 1940 odmítl vstoupit do kulturní komory (Kulturkammer) nacistického režimu, organizace, jejímž cílem byl politický a ideologický dohled nad veškerou uměleckou činností. Toto odmítnutí vedlo k tomu, že přišel o možnost prezentovat svá díla veřejnosti.
Dne 1. září 1942, po jeho účasti na spontánních stávkách proti nucenému odvodu čtyř lucemburských ročníků (1920–1924) do německé armády, byl Lucien Wercollier zatčen a jeho manželka a jejich dvě malé děti byly deportovány do tábora ve Slezsku. Po dvou týdnech věznění v lucemburské věznici ve čtvrti Grund (4.–19. září 1942) byl Wercollier převezen do koncentračního tábora Hinzert (Německo) a poté do koncentračního tábora v polském Lublinu. V roce 1943 se společně se svou ženou a oběma dětmi ocitl v deportačním táboře ve Slezsku.
Naštěstí se se svou rodinou bezpečně vrátil do Lucemburska a jeho umělecká díla byla následně odhalena na mnoha místech po celé Evropě. Jedním z jeho nejznámějších děl je Politický vězeň (The Political Prisoner), který je instalován na hřbitově v Hinzertu. Jeho bronzová socha nazvaná Vzájemné propojení (Interpenetration) stojí před Palais de l’Europe ve Štrasburku. Tato socha se v roce 1974 objevila na lucemburské poštovní známce. Jeho Altius – pocta sportovnímu skoku o tyči – byl vystaven v sochařské zahradě v olympijském muzeu ve švýcarském Lausanne. Další známou sochou je jeho mramorová památka La Vague, která se nachází v areálu Centre hospitalier neuro-psychiatrique (neuropsychiatrické nemocniční centrum) v lucemburském Ettelbrucku.
Během svého života Wercollier uspořádal např. výstavy v těchto prostorách: Maison du Grand-Duché de Luxembourg, Brusel, Belgie (2001); Arsenal, Metz, Francie (1999); Banque Internationale à Luxembourg, Lucemburk (1995); Kurfiřtský palác, Trevír, Německo (1986); Galerie La Cité, Lucemburk (1985); Musée national d’histoire et d’art, Lucemburk (retrospektiva, 1983); Galerie Kutter, Lucemburk; Musée de la Ville, Metz, Francie (retrospektiva, 1980); Escher Theater, Esch-sur-Alzette, Lucembursko (retrospektiva, 1979); Saarland Museum, Saarbrücken, Německo (retrospektiva, 1977); Galerie Roque, Paříž, Francie (1976); Palais des Arts et de la culture, Brest, Francie (retrospektivní, 1975); Městská galerie, Esch-sur-Alzette, Lucembursko (1972); Galerie Villand et Galanis, Paříž, Francie (1967).
