Luigi Mainolfi se narodil v roce 1948 v Rotondi v Kampánii. Studoval na neapolské Akademii výtvarných umění. V roce 1973 se přestěhoval do Turína, který ho neúprosně přitahoval jako hlavní město avantgardy 60. let.
Jeho styl bývá často kvůli chronologii označován jako postkonceptuální, ale blíže je spjat s minimalistickou generací, která předcházela té jeho. Jeho tvorba z počátku 70. let se soustředila na tělo a jeho gesta, přičemž tělo sloužilo jako prostředek vyjádření. Jedním z jeho charakteristických výtvorů bylo použití pauzovacího papíru s křídovými obrysy jeho těla, které nechal ve vodě zkroutit a zdeformovat. Ke konci desetiletí se v jeho díle začaly objevovat antické symboly a archaické motivy. Plně se také věnoval teoretickým aspektům sochařství a k mnoha svým dílům přidával psané texty jako doprovod.
O něco později se znovu objevila figurace, biologické a zoologické bytosti zasazené do fantaskních hybridních a zmutovaných měst. Pořádek (město) se mísil s nepořádkem (fantastická hybridizace) v terakotových sochách se zřetelně příjemným povrchem. Po hlíně jeho dílo doplnily další tradičnější materiály, jako bronz, sádra, kámen, láva a dřevo. Celkově dosáhl prostřednictvím fantastična nadčasového a univerzálně folklorního přístupu k sochařství.
Poslední dvě desetiletí 20. století přinesla příval výstav, mimo jiné v Galleria de’ Foscherari v Bologni, v galerii Alfonso Artiaco v Pozzuoli a v pařížské galerii Di Meo (1988), v galerii Tucci Russo, Turín (1989), v galerii Noire Gallery, Turín (1990), v galerii Piero Cavellini, Brescia (1991), v galerii Gian Ferrari, Milán, a Městském muzeu v Rimini (1992), v galerii Alfonso Artiaco, Pozzuoli (1993), ve Villa delle Rose v Boloni a v Galerii hlavního města Prahy (1994), v galerii de’ Foscherari, galerii Studio G7 a galerii současného umění Otto Gallery, Boloňa (1998).
