Maggi Hamblingová se narodila v roce 1945 v Sudbury. Její rodina držela pevně při sobě a každý člen ochotně sdílel své zkušenosti a záliby s ostatními. Od matky se Hamblingová naučila společenskému tanci. Od svého bratra se zase naučila tesařství. Její vášeň pro umění však rozvíjel otec. Hamblingová nejprve studovala umění pod vedením Yvonne Drewryové na Amberfield School v Nactonu. Rok 1960 strávila studiem na East Anglian School of Painting and Drawing, kde ji učili Arthur Lett-Haines a Cedric Morris. Poté se zapsala na Ipswich School of Art (1962–1964), Camberwell School of Art (1964–1967) a nakonec na prestižní Slade School of Fine Art (1967–1969). Na Wimbledon School of Art získala Hamblingová také zkušenosti s vyučováním.
Navzdory tomu, že je Hamblingová plodnou malířkou, nejvíce proslula svou sochařskou tvorbou, a to zčásti v důsledku pravidelných kontroverzí, které vyvolávala svými veřejnými zakázkami. Tematicky tuto umělkyni inspirují mořské scenérie, zejména z oblasti Severního moře. Na toto téma vytvořila samostatnou sérii maleb. Druhou hlavní podskupinu děl v její tvorbě tvoří portréty živých i zemřelých osob. Umělkyně věří, že portrétování představuje jedinečný způsob, jak zachytit něčí památku, a projevit tak zármutek. Hamblingová, která sama sebe označuje za feministku a intenzivně se zabývá sociálními problémy, znázorňuje ve svých dílech především ženy ze soukromé a veřejné sféry.
Významné místo v umělecké dráze Hamblingové měly její sochy určené pro veřejná prostranství, kterým se dostalo nemalé publicity. Její první sochou, která rozvířila veřejné mínění, byla A Conversation with Oscar Wilde, odhalená v roce 1998. Dílo znázorňující žulovou rakev, z níž se vynořuje postava kouřící cigaretu, má sloužit jako lavička v parku a v souladu se svým názvem má umožnit zapojení do „rozhovoru“. Nelítostní kritici prohlašovali, že umělkyně svým dílem sobecky vyjadřuje sama sebe, ale veřejnost sochu rychle přijala. Jednalo se však o nejvíce ničenou sochu v londýnském veřejném prostoru a Wildeovu cigaretu lidé často kradli či rozbíjeli. Nyní je odstraněna na dobu neurčitou.
Scallop, lastura z nerezové oceli z roku 2003, je poctou Benjaminu Brittenovi. Stojí na pláži v autorčině rodném Suffolku. Přijetí plastiky bylo vlažné a místní obyvatelé si stěžovali, že „pokazila“ neposkvrněnou část veřejné pláže. Byla iniciována petice za její odstranění, a navíc je již od počátku často poškozována.
Nejproblematičtější je patrně Hamblingové nejnovější projekt. Tuto ikonu feminismu připomíná dílo, které představila v listopadu 2020 v Newington Green v severním Londýně, nazvané A Sculpture for Mary Wollstonecraft. Místo je historicky spjato se vznikem feminismu ve Spojeném království. Feministické spisovatelky a osobnosti však z této skulptury velkou radost neměly. Podoba Wollstonecraftové, kterou představuje drobná stříbrná nahá postavička, byla kritizovaná pro své poněkud malé rozměry a idealizovanou nahotu. Podle některých tím prokazuje medvědí službu ideji, kterou má ztělesňovat. Hamblingová hájila svá estetická rozhodnutí prohlášením, že skulptura je reakcí na tradiční sochy mužských hrdinů, u kterých je to samý „ocas“ – od Elginových mramorů až po Michelangelova Davida. Hamblingové připadá oblečení deterministické, a tím pádem omezující, a bránilo by jí zachytit ducha Mary Wollstonecraftové a její boj za ženská práva.
Přestože nejvlivnější je Hamblingová ve Spojeném království, dočkala se i jistého mezinárodního úspěchu, což nejlépe dokládá tento výběr z jejích výstav: Yale Center for British Art, New Haven, USA (1991), Ermitáž, Petrohrad, Rusko (2013) a v poslední době dvě významné retrospektivní výstavy v CAFA Art Museum v Pekingu a Guangdong Museum of Art v čínském Kantonu (2019).
V roce 2010 získala ocenění CBE.
