Manuel López-Villaseñor se narodil v roce 1924 v Ciudad Real. Dětství bylo pro budoucího umělce těžké, protože kvůli ochrnutí nemohl vstát z postele. Nemohl se zapojit do hry, ani se bavit s vrstevníky a raná léta strávil v izolaci od ostatních. V jeho samotě se kreslení postupně stalo jediným přítelem a nakonec představovalo celý jeho život. V roce 1935 získal ve věku 11 let první mimořádnou cenu udělovanou Asociación de la Prensa na výstavě dětského umění v kraji La Mancha.
Po občanské válce dokončil bakalářské studium na Výtvarné škole v Ciudad Real (pod vedením Manuela Mendíi a Jerónima Luny v oboru umělecké kresby a Jerónima Lópeze-Salazara Martíneze v oblasti modelování a odlévání). Poté, co získal stipendium udělované radou provincie, přestěhoval se v roce 1942 do Madridu. Neprodleně zde zahájil studium na Královské akademii výtvarných umění sv. Ferdinanda. Jeho první výstava se konala v roce 1948 v Ciudad Real a v galerii Macarrón v Madridu. V roce 1949 získal stipendium pro studium v Římě, které mu umožnilo přestěhovat se do Itálie, kde se seznámil s freskami italských umělců ze 13. století, zejména s díly Masaccia a Piera della Francescy. Nadšení pro nástěnné malby ovlivnilo jeho další dráhu, zejména akademickou. V roce 1959 byl jmenován profesorem nástěnné malby a malířských postupů na fakultě výtvarných umění Universidad Complutense v Madridu a tuto funkci zastával až do svého odchodu do důchodu.
První rok po příchodu do Itálie byl rušný, protože vystavoval na bienále v Benátkách, v Mostra delle Accademie v Římě a v rámci „výběru španělských umělců“ ve veletržním paláci v Římě a Neapoli. Itálie byla pouze začátkem, posléze López-Villaseñor procestoval Anglii, Francii, Belgii a Nizozemsko.
Jak již bylo uvedeno, nástěnné malby mají v jeho rozsáhlém díle zvláštní místo. K nejznámějším a nejobdivovanějším patří jeho nástěnné malby v bazilice Panny Marie de Atocha v Madridu, v budovách rady provincie Zaragoza a rady provincie Ciudad Real a nástěnné malby v budově Vysoké školy obchodní v Barceloně.
Během své umělecké dráhy obdržel López-Villaseñor řadu ocenění, mimo jiné: první cenu na Hispanoamerickém uměleckém bienále (1951), první zlatou medaili na Národní výstavě výtvarných umění (1952, za dílo Tělo mučedníka), první cenu na mezinárodní výstavě v Agrigentu (Itálie, 1952), cenu Ministerstva pro informace a cestovní ruch v Seville (1954), cenu Zlatý mlýn na regionální výstavě ve Valdepeñas (1954 za nástěnnou malbu Pocta Iberii), cenu nadace Rodrígueze Acosty (1958), Ibarrovu cenu (1959), velkou cenu pátého středomořského bienále v Alexandrii (Egypt, 1965) a cenu Pabla Iglesiase (1985).
V roce 1956 se stal dopisujícím členem Královské akademie výtvarných umění sv. Ferdinanda.
López-Villaseñor zemřel v roce 1996. Jeho tři dědicové věnovali celkem 162 jeho děl městské radě Ciudad Real. Tato díla byla přidána do sbírek muzea, které nese jeho jméno a nachází se v hlavním městě této provincie.
