Marika Mäkeläová se narodila v roce 1947 v Oulu. V roce 1973 absolvovala Finskou akademii výtvarných umění, kam se zapsala v roce 1969. Objevila se během neoexpresionistické vlny v 80. letech a okamžitě se vedle dalších vlivných umělkyň, jako jsou Marjatta Tapiolaová a Leena Luostarinenová, zařadila mezi klíčové hlasy volající po oživení soudobé finské umělecké scény. Svůj vliv na finskou uměleckou scénu si udržovala i díky pedagogické činnosti, kterou vykonávala v letech 1983–1985 jako ředitelka školy Finské akademie umění a na Škole umění a designu.
Pro tvorbu Mäkeläové je charakteristické sebevědomé a velkorysé používání barev, často hustě vrstvených a používaných vysoce grafickým způsobem. Tento aspekt je doplněn o zapojení černých nebo tmavě zbarvených východních (blízkých i dálných) symbolů aplikovaných postupy akční malby. Koncem 90. let experimentovala s technikou tisku ve stylu naivního umění. Tuto metodu umělkyně ráda používala, ale nestudovala ji, důvěřovala svým asistentům a šťastným náhodám, které mohou nastat. Mezi rozsáhlejším využíváním reliéfu, až sochařskými fázemi a plochými tiskovými médii zůstala v její tvorbě tematická průřezová linie: motiv matky a dítěte.
První samostatná výstava v Helsinkách v roce 1974 odstartovala její plodnou mezinárodní kariéru, během níž se v roce 1983 zúčastnila Pařížského bienále, v roce 1990 výstavy Nové skandinávské malířství v New Yorku a v roce 1992 výstavy v Barbican Centre v Londýně. Retrospektivní výstavy na její počest se konaly v göteborské Kunsthalle a v muzeu Aboa Vetus & Ars Nova v Turku.
Mezi její veřejné zakázky patří County Hall v Tuusule (1980), plavecká hala Kivenlahti v Espoo (1984), triptych Art, Time, Thought (Umění, čas, myšlenka) v koncertní síni v Gävle (1997) a kostel v Kauniainenu (2001). V roce 1974 jí byla udělena cena Státního výboru pro umění a v roce 1994 cena Finského kulturního fondu.
Marika Mäkeläová žije a pracuje v Helsinkách.
