Mario Schifano se narodil v roce 1934 v libyjském přístavním městě Homs. Během druhé světové války přesídlila jeho rodina do Říma. Umělec, který byl od útlého věku samoukem a povoláním restaurátor keramiky, se přiklonil k postmoderní, metakritické tvorbě, která ho zařadila mezi přední postavy hnutí té doby. Jeho kreativita se však nenechala omezit hranicemi konkrétních stylů, jak dokazuje jeho úspěch jako filmového tvůrce a rockového hudebníka.
Velká část jeho osobní estetiky vykrystalizovala v 60. letech, desetiletí, kdy ho čekala důležitá setkání a prošel největším vývojem. V roce 1962 se zúčastnil výstavy New Realists v galerii Sidney Janis v New Yorku, která ukázala jeho uměleckou spřízněnost s popovými umělci, jako byli Andy Warhol a Roy Lichtenstein. V té době používal techniku informelu, impasto koláže s jednou nebo maximálně dvěma barvami. Přibližně v době konání výstavy si Schifano začal přisvojovat ikonografii reklamy a médií. Tyto popové práce vystavoval i v New Yorku, kde na něj měli stále větší vliv Jim Dine a Franz Kline.
Později se připojil ke skupině Scuola Romana, do níž patřili také Franco Angeli a Tano Festa. Schifano, opojený vzrušením z kulturního života a uměleckých kruhů, si vypěstoval závislost na drogách, což mu vyneslo přezdívku maledetto – „prokletý“.
Ve druhé polovině 60. let se Schifano začal zajímat o televizi, film a performativní umění. Spolu s kytaristou Urbanem Orlandim založil skupinu Le Stelle. Společně vydali album s názvem Le ultime parole di Brandimonte. Brzy následovala i práce pro film, včetně snímku Satellite z roku 1968, který se setkal s velkým ohlasem. Co se týče jeho umělecké tvorby, hluboce ho inspiroval sítotisk, protože mu umožnil vracet se k tématům do větší hloubky. Díla, která v tomto období vytvořil, byla v roce 1984 představena na Benátském bienále. Tato pozdější díla nabývala stále většího politického charakteru, prostřednictvím filmu i fotografie reagoval na události, jako byla válka ve Vietnamu a rozsáhlé sociální nepokoje.
Mezi významná díla Schifanovy filmografie patří:
– Schifano (16 mm, černobílý, němý, 1 min) (1967),
– Voce della foresta di plastica (16 mm) (1967),
– Satellite (35 mm, černobílý a barevný, 82 min) (1968),
– Umano non umano (35 mm a 16 mm, barevný, 95 min – Produkce: Mount Street Film) (1969),
– Trapianto, consunzione, morte di Franco Brocani (35 mm a 16 mm, barevný a černobílý, 120 min) (1969),
– Paesaggi (Super 8 mm, barevný) (1970),
– Úvodní sekvence k filmu La Magnifica Ossessione (video, barevný, 2 min – Produkce: Rai) (1985),
– Absolut Vodka (video, barevný, 20 min, s Robertem Luccou Taronim) (1994).
