Markus Lüpertz se narodil v roce 1941 v Liberci, který byl v té době součástí nacistického Německa a nesl jméno Reichenberg. Studoval na vyšší odborné škole užitých umění v Krefeldu, kde byl jeho učitelem malíř a grafik Laurens Goosens. Jeden semestr strávil také na düsseldorfské Akademii výtvarných umění.
V roce 1962 se usadil v západním Berlíně a připojil se ke skupině umělců, kteří zde v 1964 založili známou galerii Großgörschen 35. V Berlíně si Markus Lüpertz získal značný věhlas a seznámil s řadou umělců i jiných osobností, jako byli Jörg Immendorff a Georg Baselitz nebo pozdější německý kancléř Gerhard Schröder. Jeho teatrální veřejná vystoupení, sebestředná rétorika a extravagantní životní styl mu vynesly přezdívku „Malerfürst“ – tak se v době německého císařství označovali komerčně úspěšní salonní malíři.
Ve své tvorbě se Lüpertz vědomě stavěl do opozice vůči hlavním trendům své doby. Namísto chladné věcnosti minimalistického a konceptuální umění se vydal cestou neoexpresionismu. V jeho tvorbě převládaly figurativní, prosté prvky, zpracované ovšem velmi expresivním způsobem. Za počátek nové estetiky, jejímž vůdčím představitelem se měl jednou stát, byly obrazy z jeho raného berlínského období, vystavované v jeho galerii v roce 1964, jejichž styl sám Lüpertz označoval za „dithyrambickou malbu“.
Mezi roky 1969 a 1977 zkoumal Markus Lüpertz možnosti velkých formátů. Výsledkem byl soubor obrazů pracujících se symboly a motivy z německých dějin, mezi nimiž zaujímala ústřední místo vyobrazení německé vojenské přilby (Stahlhelm), praporů a válečných památníků. V této době byl Lüpertz jmenován profesorem na Státní akademii výtvarných umění v Karlsruhe.
Po období tohoto „historického“ stylu se Lüpertz vrátil k abstrakci, která tehdy byla už bezmála třicet let stará. V následující době se však svými náměty vrací k umělecké tradici předchozích staletí, zejména v cyklu Serienbilder z roku 1980, kde se objevují odkazy na tvorbu N. Poussina a J.-B. C. Corota.
V roce 1977 uspořádal svou první retrospektivní výstavu v Kunsthalle v Hamburku. Výstava měla velmi pozitivní ohlas, a tak mohl umělec v příštích letech uspořádat další výstavy v prestižních institucích, jako je Kunsthalle v Bernu, Stedelijk Museum v Amsterdamu nebo Van Abbemuseum v Eindhovenu.
V roce 1986 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu a o dva roky později se stal jejím rektorem.
Z retrospektivních výstav stojí za zmínku: Kunsthalle Hamburg (1977); Museo Nacional, Centro de Arte Reina Sofía, Madrid (1991); Musée d’art moderne de la ville de Paris (2015).
Lüpertz je laureátem několik významných ocenění: cena Villa Romana (1970); cena Svazu německých kritiků (1971); cena Lovise Corintha (1990); cena Julia Gonzáleze (2004). V roce 2006 byl Lüpertz vyznamenán čestným doktorátem Akademie výtvarných umění ve Vratislavi.
Markus Lüpertz žije a pracuje v Berlíně, Karlsruhe, Düsseldorfu a Florencii. Zabývá se nejen malířstvím, ale píše také poezii a hraje jazzovou hudbu na klavír.
