Miguel Branco se narodil v roce 1963 v Castelo Branco. Studoval na Fakultě výtvarných umění Lisabonské univerzity. Branco, věrný student dějin umění, rafinovaně vzývá své mistry (jimiž jsou kromě jiných Watteau, Chardin, Fragonard, Goya, Velázquez, Bellini, Stubbs, Hogarth nebo Teniers), zatímco si pohrává s mystickými a autoreferenčními prostředími (například Egypt nebo Indie), která odkazují na dějiny lidstva. Jeho přístup je proto vědomě postmoderní navzdory svému vysoce technickému, klasickému vzezření. Brancovo umění se ukazuje jako skutečně mimořádné z komunikačního hlediska, pokud jde o využití měřítka. Umělec většinou dává přednost menším rozměrům (některá díla jsou menší než pohlednice), ale nezabíhá do oblasti miniatur jakožto prostředku, jak dát najevo svou technickou zdatnost. Místo toho zmenšuje měřítko z důvodů percepce a nutí tak diváka, aby se nechal vtáhnout, aby musel záměrně přijít blíž a najít si to pravé místo, odkud si může toto dílo vychutnat. Jinými slovy Branco pouze velikostí svých prací úmyslně koncipuje aktivní fyzickou interakci se svými díly.
V sochařství je Brancova strategie srovnatelná, i když obrácená: zde pro zaujetí diváka dává přednost monumentalitě. Kromě prostorové interakce se důslednost projevuje i tematicky, a to prostřednictvím Brancovy záliby ve zvířecích tématech a divoké přírodě. Ponecháme-li stranou techniku nebo inspiraci, autor si vytváří vlastní vzpomínky na již existující umělecká díla a výrazy. Ústředním prvkem kompozice a instalace je často pohled objektu nebo diváka. Intertextualita a měřítko jsou pouze prostředky umožňující vrstevnaté vzájemné pozorování.
Branco se jako sběratel odkazů nevyhýbá ani současné popkultuře. Naopak, čerpá z ní, aby zdůraznil kontrasty, posílil mutace a podtrhl vizuální hybridizaci. Se současnými médii přicházejí i moderní postupy a techniky, jako je digitální tisk, digitální manipulace, koláž atd. Tento důraz na techniku (jeho obrazy začaly zabydlovat kamery a drony), ačkoli je zdánlivě antinomický vůči přírodě, ve skutečnosti slouží do značné míry k její oslavě.
Brancovo nadšení pro umění a jeho historii ho přivedlo k pedagogické činnosti. Od roku 1989 přednáší na Ar.Co, Centro de Arte e Comunicação Visual a v letech 1994–2018 zde byl vedoucím katedry kresby a malby.
Miguel Branco v současnosti žije a pracuje v Lisabonu.
