Mimmo Paladino se narodil v roce 1948 v Paduli v Kampánii. Svou vášeň pro umění objevil díky svému strýci, který ho i své další neteře a synovce učil základním úvodním technikám. V pouhých 16 letech se vydal na Benátské bienále, kde si prohlédl díla Claese Oldenburga a Jima Dinea a připravil si tak půdu pro svou vlastní uměleckou dráhu. V letech 1964–1969 studoval na umělecké škole v Beneventu. Po experimentech s konceptuální a postkonceptuální fotografií se přiklonil k expresivnější formě figurace, která není pro jeho dobu specifická.
Paladino odmítl omezit svůj tvůrčí projev na to, co bylo „současné“, a v roce 1980 spoluzaložil s Achillem Bonito Olivou italskou transavantgardu. Toto hnutí bylo koncipováno jako alternativa k tehdejšímu hlavnímu proudu minimalistické a konceptualistické avantgardy, která prosazovala návrat k malbě. V tomto duchu si Paladino vypůjčoval motivy z etruské kultury a vytvářel velmi barevné obrazy zalidněné hybridními postavami. Od 80. let používal tradičnější materiály, jako je sklo, keramika, dřevo, mozaika a ocel, a vytvářel také sochy.
V roce 1976 měl Paladino první samostatnou výstavu v Brescii. O dva roky později odcestoval do New Yorku, kde si rychle zajistil výstavy v Marian Goodman Gallery a Annina Nosei Gallery.
Paladino, který zanechal nesmazatelný dojem už jako chlapec, v roce 1980 vystavoval z podnětu Achille Bonita Olivy na Benátském bienále. Jeho díla byla vystavena po boku dalších předních představitelů transavantgardy, jako byli Sandro Chia, Francesco Clemente, Enzo Cucchi a Nicola De Maria. Po tomto prvním oficiálním vystoupení si skupina získala mezinárodní pozornost, vystavovala v basilejské Kunsthalle (1980), na výstavě A new spirit in painting v londýnské Royal Academy (1981) a na výstavě Avantguardia-Transavantguardia v Římě (1982).
V roce 1995 uspořádala velkou retrospektivu Neapol. Akce se konala na třech veřejných místech: v konírně královského paláce, ve vile Pignatelli a na náměstí Piazza del Plebiscito. V roce 1999 následoval Londýn s rozsáhlou výstavou v South London Gallery. Následně byl jmenován čestným členem Královské akademie. V letech 2002–2003 hostilo retrospektivu Centrum současného umění Luigi Pecci v Pratu.
K dalším významným výstavám patří například: Made in Cloister Gallery, Neapol (2017), Museo del Novecento, Milán (2016), With Space in Mind, Alan Cristea Gallery, Londýn (2015), Opera Incisa, Artesucarte, Modena (2014), Elgiz 13, Národní muzeum současného umění Elgiz, Istanbul (2013), Le Strade di Roma, Alan Cristea Gallery, London (2012), Palazzo Reale, Milán (2011), Recreation of Salt Mountain, galerie Vittorio Emanuele II a katedrála na Piazza del Duomo, Milán (2011), Helmet, Castello Sforzesco, Milán (2011), The Witnesses, Basilica di Sant’Ambrogio, Milán (2011), Mimmo Paladino February 1917, Galerie Kluser 2, Mnichov (2009), Classics of the Contemporary, Národní muzeum Villa Pisani at Stra, Benátky (2009), Obra Gráfica, Kulturní centrum Recoleta, Buenos Aires (2008) a Museum of the Ara Pacis (s Brianem Enem), Řím (2008).
