Nani Tedeschi se narodil v roce 1938 v Cadelbosco di Sopra v provincii Reggio Emilia. Původně vystudoval medicínu v Sassari, a dokonce toto povolání vykonával, ale zároveň se u něho projevovala vášeň pro umění, která se v něm zakořenila již v mládí a nikdy nepolevila.
Řada cest po Itálii potvrdila jeho tvůrčí záliby. V Turíně se setkal a spřátelil s Mariem Sironim a Carlem Ruggerim. V Miláně se setkal s Emiliem Scanavinem a členy francouzské avantgardy (1962–1963). Později odcestoval do Říma, kde se seznámil s Antonellem Trombadorim, členem dynastie Fieschi, který se stal jeho celoživotním přítelem.
V tomto období Tedeschi pracoval jako grafik pro řadu časopisů a novin, především v noci. V roce 1962 se seznámil s Walterem Piacesim, který ho ve Fermignanu učil umění rytiny.
V roce 1965, ještě jako praktikující lékař na Sardinii, se pustil do série koláží s výraznými barevnými kontrasty. Tento kompoziční experiment se ukázal jako plodný a zůstal v jeho tvorbě konstantou. Rok 1965 byl také počátkem série samostatných výstav, které se postupně konaly v Oristanu, Cagliari a Sassari. Skutečná apoteóza přišla v roce 1972, kdy byl pozván k účasti na 36. Benátském bienále. Po tomto úspěchu Tedeschi přijal své nově nabyté postavení, opustil kariéru lékaře a začal pracovat na plný úvazek jako umělec.
Tento posun se zhmotnil v řadě zakázek na knižní ilustrace, mimo jiné to byly knihy: Zuřivý Roland a pátá Satira Ludovica Ariosta, literární časopis Baldus, Virgiliův epos Aeneis, Slovník sexu, lásky a smyslnosti, Storia di uno di noi, Filosofka Tereza, La coda del diavolo, Dell’ironia, Garibaldi in Milan, Tre uomini in Po od Beppe Gualazziniho, Asterischi, Mitomalacologia, Full time, Merit 85, Effusioni od Carla Castellanety, Ironia e paura del quotidiano od Roberta Escobara, I racconti di mio padre od Luciana Caprile, Il faro dell’isola dimenticata pd Anna Romeiové a Il principe errante. V letech 1967–2000 navrhl nespočet pohlednic a více než 250 veřejných plakátů a pracoval jako ilustrátor pro deníky Corriere della Sera, il Giornale nuovo, Il Sole 24 Ore a televizní kanál Rai.
Práce zavedla Tedeschiho do Nevers, Vídně, Splitu, Hannoveru, Hamburku, Berlína, New Yorku, Tokia a São Paula.
Umělec zemřel v roce 2017.
