Ovidiu Maitec se narodil v roce 1925 v Aradu. V letech 1945–1950 studoval na Akademii výtvarných umění Nicolae Grigoresca v Bukurešti a krátce po ukončení studia se podílel na založení Rumunského svazu výtvarných umělců (1950). V letech 1950–1956 působil jako pedagogický asistent na oddělení umělecké anatomie na své alma mater.
Maitec měl stejně jako Constantin Brâncuși, s nímž je často srovnáván jako mistrův zákonitý následovník, jako jeden z mála rumunských umělců v nelehké komunistické době možnost cestovat za hranice. To vysvětluje jeho přítomnost v letech 1968, 1972 a 1980 na Benátském bienále, které se řadí mezi jeho další mezinárodní výstavy jako například Současné rumunské umění – výstava v rámci Edinburského festivalu (1971), výstava na výstavišti Kettle´s Yard v britské Cambridgi (1973), výstava v galerii Richarda Demarca v Edinburku a The Bluecoat v Liverpoolu (1974) a výstava v londýnské galerii Alwin (1977).
Na současné umělecké scéně debutoval v roce 1953, kdy proběhla jeho první výstava. Jeho nezaměnitelný styl se dále rozvíjel v letech 1961 a 1962, kdy, inspirován cestou do zahraničí, začal tvořit dřevořezby. Dílo The Wall z této doby lze chápat jako stylistický manifest, kterým se distancoval od figurálního realismu a začal se věnovat nefigurálním kinetickým sochám – nejprve expresionisticky, poté v konstruktivisticky-minimalistickém stylu – a zavedl perforaci coby technickou inovaci. To byl jeho způsob, jak „do hmoty nechat proniknout světlo“.
Na Vánoce 1989, v průběhu rumunské revoluce, byl Maitekův ateliér téměř zcela zničen požárem vzniklým při ostřelování. Tato tragédie, při níž přišel přibližně o 70 dřevěných a bronzových soch, o svou knihovnu, nástroje a značnou část svého osobního archivu včetně korespondence, měla na život umělce hluboký dopad. Po tragédii pozvalo francouzské ministerstvo kultury Maiteka do Paříže, kde mu poskytlo ateliér a nabídlo mu veřejnou zakázku. Ve stejném roce se v Centre Pompidou konala výstava uspořádaná na jeho počest.
Otřes ze ztráty ateliéru vedl v konečné fázi sochařovy kariéry ke změně jeho vize, kterou představil v roce 1996 na samostatné výstavě v galerii Catacomba v Bukurešti, v roce 1998 v aradském muzeu v Rumunsku, v roce 2011 v Rumunském národním muzeu výtvarného umění a v roce 2006 ve vydavatelství Rumunské akademie v Bukurešti.
Jeho díla byla vystavena v Praze, Bratislavě, Budapešti, Bělehradu, Berlíně, Aténách, Ankaře, Istanbulu, Damašku, Moskvě, Paříži, Helsinkách, Římě, Hamburku, Stockholmu, Teheránu, Londýně, Káhiře, Stuttgartu, Novém Dillí a Medellínu a na mnoha dalších místech.
Maitec zemřel v roce 2007 v Paříži krátce předtím, než se v Národním muzeu současného umění v Bukurešti konala výstava Bitzan, Maitec, Mitroi, Nicodim, kterou mohli zájemci poté shlédnout v roce 2011 v Rumunském kulturním institutu v Londýně pod názvem „Four Faces of Modernity: Bitzan, Maitec, Mitroi, Nicodim“.
