Pavlos Dionyssopoulos se narodil v roce 1930 ve Filiatře. Už jako dítě začal kreslit své okolí a lidi, které v něm potkával. Po studiu na Akademii výtvarných umění v Athénách (1949–1953) odcestoval do Paříže na státní stipendium a navštěvoval Académie de la Grande Chaumière. Tato cesta mu umožnila přístup do muzeí, galerií a k dalším významným centrům současného umění, což mu rozšířilo umělecké obzory.
Po návratu do Athén pracoval v reklamě a v divadle, v roce 1958 znovu odcestoval do Paříže, tentokrát na tříleté řecké státní stipendium. V Paříži se usadil, stýkal se s Pierrem Restanym a novými realisty, po jejichž boku vystavil svá díla v rámci Salonu nových realistů v roce 1963. Dionyssopoulos se spřátelil s Raymondem Haynesem a setkal se s Giacomettim a Dubuffetem. Tento nový okruh přátel mu pomohl vnímat uměleckou povahu laciných materiálů každodenní potřeby, jako je papír, pamflety, plakáty a reklamní letáky. Ty se staly jeho hlavními nástroji, které rozřezával na kousky a jemné proužky a zkoumal téma masové komunikace prostřednictvím masově vyráběných produktů podporujících masovou spotřebu. Spotřební zboží, jež je předmětem reklamy na jeho transformovaných površích, si nakonec našlo cestu do jeho díla: jedná se například o košile, kravaty nebo ponožky znázorněné spirálovitými liniemi, jako by šlo svého druhu o vír.
Rok 1966 znamenal pro Dionyssopoulose metodický přechod. Malba se nyní dostala do pozadí, zatímco vpřed si razily cestu skládané svazky papíru. Jeho práce se soustředily na provizorní korzety, plechovky a sendviče uzavřené v plexisklových krabicích, se stále odvážnějšími kombinacemi materiálu a barev. Od objektů pak přešel k celým prostředím, jejichž pozdější opakování dokonce nabízely možnost účasti diváků.
Tato tvorba otevřela Dionyssopoulosovi možnosti na současné umělecké scéně. Nejprve ho zavedla do USA, kde se rychle prosadil a v roce 1967 vystavoval v galerii Fischbach. V následujícím roce našla jeho první monumentální instalace domov v pařížské galerii Ileana Sonnabend. V roce 1979 uspořádal Dionyssopoulos, jehož první mezinárodní retrospektivu uspořádal již v roce 1972 Kunstverein v Hannoveru, v Athénách národní samostatnou výstavu, zároveň se mu věnoval časopis Vogue. Při této příležitosti byla vystavena originální participativní díla. Umělec reprezentoval svou zemi na Benátském bienále v roce 1980. Putovní retrospektivy se Řecko dočkalo v roce 1997 v Soluni v Makedonském muzeu současného umění, odkud se výstava přesunula do athénské ASFA Factory. Jeho umělecké dílo Fotbalisté lze nalézt trvale instalované ve stanici athénského metra Omonia.
Pavlos Dionyssopoulos zemřel v roce 2019.
